Počas života často zabudneme na svoje Ja .. je doba, kedy je nutné vrátiť sa s svojej podstate
Nedokážeme se mít doopravdy rádi a nemůžeme si vážit sami sebe, dokud se nenaučíme být sami sobě věrní. Týká se to všech životních oblastí.
Naše sebevědomí klesá, když neděláme to, co máme rádi a když se rozměňujeme na drobné, místo co bychom se zabývali věcmi, které jsou pro nás důležité a budovali svůj život…
Na podvědomé úrovni naše duše všechno ví a monotónností života prostě trpí. Hněv, trápení, samota a bolest jsou věrnými průvodci těch, kdo nežijí svůj život. Těch, jimž vnitřní rozpory uzavřely cestu k intuici a poznání. V první řadě k poznání sama sebe, svých potřeb a svých hodnot.
Když člověk žije v souladu sám se sebou, získává sílu ducha. A právě síla ducha mu umožňuje mít zdravé sebevědomí i lásku k sobě. Což nemá nic společného se sebeláskou ega. Je to něco cennějšího, vyššího, neomezeného a pevnějšího.
Síla ducha naprosto není projevem vůle, hrubé síly, tvrdosti atd. Netýká se úspěchů a vítězství. Je to stav proudění. Je to základ. Svoboda. Je to úplná jistota a harmonie.
Síla ducha začíná přijetím své prvopočáteční, divoké podstaty.
Když začínáme sami sobě naslouchat, té prvopočáteční ženě nebo muži ve svém nitru, a když začínáme v souladu s ní nebo s ním měnit svůj život, začíná život dostávat jiný smysl, objevují se v něm nové barvy. Události se proměňují tím nejpodivuhodnějším způsobem a velmi rychle. Stačí jim jen dovolit, aby se staly.
Teprve potom dokážeme mít se doopravdy rádi, vážit si a cenit sami sebe. Můžeme se sami se sebou radit a důvěřovat si. Jsme pod ochranou té síly. Síly naší prvopočáteční podstaty, síly svého ducha.
Natálie Rusínová