„V mužské duši je bytost, nezraněný muž, který věří, že je dobrým, který nemá žádné pochyby o životě, který je nejen moudrý, ale také se nebojí zemřít. Někdo by jej nazval samotným bojovníkem.
Ale není to tak. Je to sám duch, mladý duch, ten, který přes týrání, mučení a vyhnanství pokračuje v milování, protože se svým vlastním způsobem sám hojí, sám napravuje.
Ženy potvrdí, že viděly tuto bytost vyzařovat z muže bez jeho vědomí. Tato schopnost mladého ducha přinést sílu hojení do vlastní duše je tak úžasná, že je až zarážející. Jeho víra nezávisí na tom, zda mu jeho milenka neublíží. Jeho víra je taková, že jakékoliv zranění, které jej potká, může být zhojeno. Je to víra, že nový život následuje ten starý. Víra, že všechny tyto věci mají hlubší význam, že i na pohled nedůležité události nejsou nesmyslné, že všechno v životě člověka – to drsné, pokroucené, veselé i povznášející – může být použito jako životní energie.“
* * *
– z knihy Ženy, které běhaly s vlky; Clarissa Pinkola Estés