Autoimunitní nemoc není „porucha imunity“. Je to velmi hluboký příběh člověka, který dlouho žil způsobem, který popíral jeho vlastní potřeby, hranice i pravdu.
Je to stav, kdy tělo přestane rozeznávat, co je „já“, a co je „nepřítel“.
A začne útočit na vlastní buňky.
Psychosomaticky jsou autoimunity jedním z nejemotivnějších témat vůbec.
Většina lidí, kteří autoimunitou trpí, má v sobě tato témata:
Psychosomatický kořen autoimunitních nemocí
1. Lidé, kteří byli příliš hodní na úkor sebe
Chodili přes své hranice, nechtěli nikoho zklamat, neuměli říct ne.
Tělo začne útočit tam, kde člověk útočil sám na sebe — tichým sebeobětováním.
2. Dlouhodobé potlačení emocí
Vztek, strach, smutek, frustrace, trauma – nikdy neprojevené.
Tělo se stává místem, kde emoce žijí dál, i když vědomí je zapřelo.
3. Trauma z dětství nebo vztahů
Odmítnutí, nevidění, tvrdost rodičů, manipulace, zneužití, dlouhé období strachu.
Tělo si pamatuje to, co jsme „museli přežít“.
4. Perfekcionismus a tlak na výkon
Lidé s autoimunitou bývají citliví, vnímaví a velmi zodpovědní.
Přetěžují se, protože mají pocit, že musí být „dobří“.
5. Pocit, že člověk není dost dobrý
Autoimunita je velmi často o odmítnutí sebe.
Tělo jen kopíruje vnitřní vzorec.
6. Život v přizpůsobování a strach z konfliktu
Člověk raději mlčí, než aby řekl pravdu.
Tělo pak začne mluvit za něj.
Co si tělo autoimunitou snaží říct?
Autoimunita není nemoc proti zdraví.
Je to zoufalý pokus těla chránit člověka, když už ho nedokázalo chránit vědomí.
Tělo říká:
„Potřebuju hranice.“
„Nemůžeš se pořád obětovat.“
„Zastav se.“
„Slyš mě.“
„Tohle už nemůžu žít.“
„Tvoje pravda je důležitá.“
„Přestaň mě nutit přežívat.“
Autoimunitní nemoc přichází často jako velké zastavení – aby se člověk konečně vrátil k sobě.
Fyzická rovina autoimunitních nemocí
Hrají roli:
genetika
stres
unavená nadledvinka
zánět ve střevech
propustné střevo
toxiny (chemie, pesticidy, těžké kovy)
viry (EBV – Epstein–Barr)
hormony
vyčerpaný nervový systém
hormonální nerovnováha
nedostatek spánku
Autoimunita vzniká tam, kde se potká:
zánět + stres + genetická citlivost + trauma.
Jak se autoimunitní nemoc léčí – 2 cesty současně
1) Léčení duše (nejdůležitější část)
naučit se říkat NE
přestat se přetěžovat
uvolnit staré trauma
pustit roky potlačeného vzteku
přestat se přizpůsobovat všem
naučit se projevovat
být pravdivý ve vztazích
omezit toxické lidi
dopřát si odpočinek bez viny
přestat být “dokonalý”
Tělo se uzdravuje ve chvíli, kdy se člověk vrátí k pravdě, ne k dokonalosti.
2) Léčení těla (fyzická rovina)
Strava
protizánětlivá
hodně zeleniny
vývary
minimum cukru
minimum lepku a mléka
omega-3
fermentované potraviny
lehká jídla
málo alkoholu
Doplňky
vitamín D3
zinek
selen
omega-3
hořčík
probiotika
L-glutamin
kurkumin
ashwagandha (imunomodulace)
léčivé houby (reishi, cordyceps, chaga)
Životní styl
hluboké dýchání
pravidelný jemný pohyb
více spánku
méně spěchu
terapie
příroda
masáže
rituály pro nervový systém
Autoimunita se nejvíc zlepšuje tam, kde se zlepší život.
Shrnutí
Autoimunitní nemoc je bolest, kterou tělo už nedokázalo držet v sobě.
Je to volání po změně, po pravdě, po hranicích a po návratu k vlastní lásce.
Když se spojí péče o duši + péče o tělo, začíná hluboké uzdravování.
Člověk se učí znovu žít – ne z povinnosti, ale z lásky.
zdroj: Průvodkyně duší
