Stalo se vám někdy, že jste sami sobě zlomili srdce tím, že jste se snažili svůj protějšek přetvořit ve svůj ideál spřízněné duše, ale nepodařilo se vám to a ve finále jste o partnera přišli? Při hledání lásky se něco takového stane dříve či později většině lidí. Poznají někoho, kdo v sobě spojuje vlastnosti, jež milují, s těmi, které se jim nelíbí. Místo do jeho skutečného já se zamilují do své představy o tom, jaký by mohl být. Vrhnou se po hlavě do nového vztahu a snaží se partnera přemluvit, donutit nebo svést k tomu, aby se přizpůsobil jejich ideální představě.
Pokud trpíte závislostí na spřízněné duši, představujete si, jak dokonalý by váš vztah byl, jen kdyby se vám podařilo vašeho partnera přesvědčit, aby se s vámi častěji miloval. Nebo sníte o tom, jak úspěšný by váš protějšek mohl být, jen kdyby si uvědomil všechny svoje dobré vlastnosti a naučil se být trochu ambicióznější. Nebo jste přesvědčení, že se k sobě s partnerkou fyzicky i duševně dokonale hodíte a mohli byste se okamžitě odstěhovat na farmu, kde byste pěstovali obilí a vychovávali děti – tedy za předpokladu, že byste ji miloval natolik, že by se vám ji svou láskou podařilo přesvědčit, aby se vzdala hazardu, alkoholu, nevěr, přestala si vydělávat jako motokárová závodnice a vzdala se šňupání kokainu či jakéhokoli jiného nežádoucího návyku. Když se nic nezmění a partnerka dál odolává vašim pokusům udělat z ní něco, čím není, zaplaví vás frustrace, zklamání, vztek, hněv, utrpení a dokonce i strach.
Andělé nám říkají, že problém není ve zdánlivě nepoddajné spřízněné duši, ale v tom, že vaše láska k vaší údajné spřízněné duši je něčím podmíněná. Jinými slovy, milujete druhého pod podmínkou, že se změní, aby vám udělal radost.
Většina lidí se měnit nechce, a když je jejich protějšek do něčeho takového tlačí, pochopí, že je jeho láska podmínečná. Jako nevyhnutelný důsledek pak přicházejí citové rány, rozchody, hádky a přetahování se o to, kdo bude mít navrch.
Andělé říkají, že snahou o změnu prokazujete sobě i partnerovi nezáviděníhodnou medvědí službu. Mrháte časem, připravujete se o možnost být s partnerem, který by dokázal lépe naplnit vaše potřeby, a zároveň tím svému současnému protějšku neumožňujete být s někým, kdo by ho miloval bezvýhradně a bez podmínek. Buď přijměte svého partnera takového, jaký je, nebo jděte o dům dál. Nezraňujte sebe ani jeho tím, že se ho budete marně snažit změnit.
Andělům připadá smutné, že všechny lidské bytosti sní o vřelé všeobjímající bezpodmínečné lásce a přitom lásku k druhým tak často něčím podmiňují. To se týkalo i dvaačtyřicetileté rozvedené Theresy. Sjednala si se mnou sezení, aby se poradila, co má dělat, aby ji její přítel Charles přestal ustavičně podvádět.
Zjevně citově zraněná Theresa při líčení jejich vztahu zavírala oči. Během hovoru si své šedivějící hnědé vlasy stáhla do ohonu, aby jí přestaly padat do tváří zmáčených slzami.
„Když jsme spolu, chová se ke mně Charles, jako bych byla jednoduše výjimečná,“ začala, „jenomže mě pořád dokola s někým podvádí. Děje se to znovu a znovu. Když se ho na to zeptám, rozbrečí se, řekne, že mě miluje, že neví, proč to provedl, a slíbí mi, že to už nikdy neudělá. Jenže uplyne sotva pár týdnů a já mu v peněžence znovu najdu navštívenku nějaké ženy s připsaným telefonním číslem a kondomy, nebo přijde domů a je z něj cítit parfém. Když k nám pak někdo začne volat a zavěsí pokaždé, když to vezmu já, je mi jasné, že je to tu zas. Řekla bych, že nejspíš měl stejný problém i s předchozími partnerkami. Charlese miluji a vím, že by nám to jinak dokonale klapalo. Už když jsem ho poprvé spatřila, věděla jsem, že se ke mně bude skvěle hodit. V mnoha ohledech by to byl nejlepší člověk, jakého jsem v životě potkala, jen kdyby mě už konečně přestal podvádět. Mohou mi andělé poradit, co mám udělat, by mi byl věrný?“
Než jsem jí mohla odpovědět, Theresa pokračovala: „Miluji ho celým srdcem i duší. Je to první muž, s nímž se k sobě ve všech ohledech hodíme a se kterým je mi dobře. Jenomže to, co dělá, když se mnou není, mě prostě ničí. Když zjistím, že mě zase podvedl, bolí mě to tak moc, že bych nejradši umřela. Miluji ho, ale občas ho za to, jak se ke mně chová, tak nenávidím, že bych ho snad zabila. Vím, že bych se tak neměla cítit a snažím se nebýt žárlivá a naštvaná. Co mám dělat?“
Těmito slovy Theresa skončila a konečně se mi podívala zpříma do tváře. Opětovala jsem její pohled a vzápětí přišel onen typický částečný trans, v němž lépe slyším nebeské rady andělů. Během několika vteřin jsem v pravém uchu uslyšela jejich hlas:
„Jsi na sebe moc tvrdá, drahoušku. To, že na Charlese žárlíš, je naprosto normální. Projevil ti vřelost, lásku a náklonnost a tvé srdce přetéká radostí a láskou. Neodsuzuj se za to, že v tobě jeho nevěry vyvolávají hněv, žárlivost nebo pocit potupy. I to jsou naprosto normální reakce tváří v tvář poznání, že pro něj pouto, které je pro tebe posvátné, znamená tak málo. Charles ti opakovaně dokazuje, že v tuto chvíli není schopen být věrný, a to ani tobě, ani jiné ženě. Jsi ochotná se s tímto aspektem vašeho vztahu smířit?“
Theresa odpověděla: „Nejsem. Nemůžete mi poradit, jak bych ho mohla změnit?“
Reakce andělů ji zjevně překvapila. Očekávala, že před ni předestřou plán, jak Charlese přimět, aby se do ní monogamně zamiloval.
Andělé se jí dále zeptali na podmínečný charakter její lásky vůči její údajné spřízněné duši.
„Snažíš se Charlese změnit v docela jiného člověka, než jakým je teď, v člověka, jímž ve svém srdci vůbec netouží být. Připomeň si, že pravá láska přijímá lidi takové, jací jsou. Jak by se ti líbilo, kdyby na tebe někdo, koho bys milovala, neustále naléhal, aby ses vzdala svého zájmu o výtvarné umění? Pokud ho nejsi ochotná přijmout takového, jaký je, měla by ses podívat po jiné spřízněné duši.“
Theresa zadržovala slzy. „Mám pocit, jako by mi právě moje nejlepší kamarádka řekla celou pravdu. V hloubi duše jsem tušila, že ke mně Charles necítí to, co já k němu. Zraňuje mě to a nejspíš mi bude chvíli trvat, než se s tím smířím, teď ale aspoň vím, že nemá smysl dál investovat do vztahu, který mi nedává to, co potřebuji.“
Andělé uzavřeli svou radu následujícím doporučením: „Víme, že hluboce toužíš po partnerovi, který bude stejně jako ty lásku považovat za svátost a bude ji sdílet pouze a výhradně s tebou. Po partnerovi, který by měl Charlesovy dobré vlastnosti a přitom byl schopen věrnosti, kterou potřebuješ. Přineslo by ti štěstí, kdyby ses poznala s někým, kdo by se k tobě choval stejně báječně, hodil se k tobě a chtěl být jenom s tebou?“
„Samozřejmě.“ odpověděla Theresa.
Theresa pochopila, že záměrně přehlížela všechna znamení, která jí říkala, že Charles nemá zájem o monogamní vztah. Pravděpodobně ji miloval, nebyl však připravený dát jí víc než sex. Theresa se ignorováním všech znamení uvrhla do pekla, z něhož ji vysvobodila až intervence jejích andělů.
* * *
POKUD MÁTE POTŘEBU SVÉHO PARTNERA MĚNIT, NENÍ VAŠÍ SKUTEČNOU SPŘÍZNĚNOU DUŠÍ. SNAŽIT SE ZMĚNIT ČLOVĚKA, BYŤ TO ZDÁNLIVĚ POTŘEBUJE, JE POUHÁ ZTRÁTA ČASU. POKUD NEDOKÁŽETE SVŮJ PROTĚJŠEK Z CELÉHO SRDCE PŘIJMOUT TAKOVÝ, JAKÝ JE, ZNAMENÁ TO, ŽE NENÍ ONOU SPŘÍZNĚNOU DUŠÍ, KTEROU JSTE HLEDALI.
* * *
– z knihy Andělské rady pro šťastný život, Doreen Virtue
ĎAKUJEME: