Otázka: Jaká je vaše rada pro mladé lidi, kteří vstupují do společného života s pocitem, že u nich bude všechno v pořádku, že spolu budou žít dlouho a navždy?
Odpověď: Je třeba, abyste spolu velmi dlouho rozmlouvali. Vyjadřovat všechno, co si myslíš, a druhý také – jako dva badatelé. A postupně se budete moci dostat do stavu, kdy budete zkoumat sebe i partnera, a on bude zkoumat sebe i vás. A pak se ukáže, že je život zajímavý, že se z něj stává určitý výzkum: jak můžeme budovat naše vztahy jiným způsobem, nějak je změnit, sblížit se. A co když takto? A co když jinak? A pořád se snažit co nejživěji odkrývat tyto vlastnosti, pocity, vztahy. Pokud o tom lidé přemýšlejí, pochopí to tak asi po padesáti – šedesáti letech. To je celé. A do té doby: „Kdyby jen mládí vědělo, kdyby jen stáří mohlo.“
Poznámka: To je vlastně zlaté pravidlo. Budeme doufat, že se najednou něco změní.
Odpověď: Přijde čas, kdy lidé budou takto žít. Ale my je tomu můžeme učit! To je třeba dodat. Můžeme tyto mladé lidi naučit, jak se stát badateli. Můžeme je tak říkajíc našimi lekcemi udělat staršími. Budou moci projít praktickým výcvikem.
Otázka: Dokonce ještě předtím, než se spolu spojí? Připravit je na tento život?
Odpověď: Ano, samozřejmě. A pak už budou vědět, jak jednat – tak či onak.
Otázka: Vy tedy říkáte, že mladí mají vstoupit do manželství, spojit se spolu už jako staříci?
Odpověď: Ano, vnitřně. Samozřejmě. Cožpak na sobě budou odhalovat, kdo vlastně jsou? Ne. Měli by přijít se zkušenostmi v komunikaci! Řekl bych psychologické komunikaci. To jim dodá sebevědomí, že budou schopni překonat nejrůznější problémy sblížení a tyto problémy dokáží proměnit ve větší kontakt.
Poznámka: Krásné! Povídali jsme si o vědecké laboratoři.
Odpověď: Ano. Ach, jak moc to svět potřebuje!
Z televizního pořadu „Zprávy s Michaelem Laitmanem“
zdroj: Mezinárodní akademie kabaly – Československo
