A potom uprostřed největší tmy a tísně přichází zvrat.
Náhle, když už jste nic nechtěli a ani nemohli chtít a na všechno naprosto rezignovali, náhle je tu světlo vyšší a jasnější, než kdykoli jindy a vaše meditace se změní v koncentraci, koncentrace v kontemplaci a kontemplace v duchovní jas.
Tak jsem to zažil kdysi já sám, a proto vím, o čem mluvím. To, co je příznačné pro tuto situaci, je změnit taktiku. Odložit, ba přímo zavrhnout dosavadní evoluční postup dlouhé cesty, na které ste dosud pracovali tolik trapných let, a nastoupit krátkou duchovní cestu uvědomění.
Uvědomění si toho, čím odjakživa člověk je – svého vlastního božství. To však znamená jediné – cele se obrátit k samotné pravdě, ke zdroji existence a dovolit jí, aby pronikla celou vaší bytostí, myšlenkami, žádostmi, vírou i altruistickou činností, a setrvat tak už napořád a stále. A bez ustání si připomínat védántickou pravdu, že božství není něčím, co má být jednou dosaženo, ale že je a žije v člověku stále už teď a právě teď, v každém současném okamžiku života. Přestat se proto po božském pachtit a těžce o ně usilovat, ale se mu prostě a jednoduše odevzdat.
~ Eduard Tomáš
