Existují dva typy prožívání. Vnitřní úroveň, náš niterný svět, kde jsme jen my sami se sebou, a pak reakce a odpovědi vůči vnějšímu světu, tedy projevená komunikace směrem ven.
Na vnitřní úrovni člověk vytváří buď postoj přijetí, nebo odporu. Dokud jsme uvnitř sebe v rozporu s vnější realitou, pak vytváříme sebedestruktivní programy. Odpor se hromadí a člověk vytváří kolem sebe čím dál větší vězení. Čemu vzdorujeme, to posilujeme a tvoříme čím dál víc.Jakmile se vzdáme odporu na vnitřní úrovni, dostaví se klid. Tomuto stavu se říká pokora. A v tom spočívá naše svobodná volba, kterou nám nikdo nemůže vzít. Náš vnitřní prostor je území, kde jsme a vždy můžeme být svobodní. Jakmile toto člověk pochopí, dostaví se klid, který nemůže narušit žádná vnější okolnost. Na vnější úrovni, v komunikaci se světem se potom můžeme chovat tak, jak nám radí náš momentální vnitřní pocit, intuice. Na vnější úrovni můžeme nesouhlasit, vymezovat se, zastavit druhého, trestat, projevovat emoce. To vše je naprosto v souladu, pokud máme uvnitř sebe pokoru, tedy stav přijetí. Protože když přestaneme vyvíjet vnitřní tlak, pak naše vnější reakce (a může být bláznivá, prudká, iracionální) bývá jen procesem nastolení rovnováhy v poli. A pokud jednáme v souladu se svými niternými pocity, pak krůček po krůčku přetváříme i svou vnější realitu tak, aby odpovídala našim záměrům a přáním. 
autor, zdroj: Tara Svobodová
