Dřív jsem si myslela jenom to, že člověk může být jakýkoli. Může být zloděj, hrubián, podvodník. Život v jeho rodině ho tak utvářel, vychovali ho tak rodiče, nebo zkrátka potřebuje získat právě takovouhle životní zkušenost.
To chápu i dnes, zároveň však už si přeju mít kolem sebe lidi jiné. Lidi, pro které čest, dané slovo, důstojnost či svědomí mají skutečný význam.
Ženy se obvykle spíše zřídka zamýšlejí nad těmito věcmi. Jako by to nepatřilo k ženskosti. A zabývat se věcmi, které nerozvíjejí ženskost, nemá přece smysl. Nepomáhají při hledání partnera a jenom brání ženě uplatnit se v okolním světě. To je ovšem omyl. Jakékoli vztahy mohou být dlouhodobé pouze tehdy, jestliže lidé sdílejí stejné hodnoty.
Velké obavy by ve mně vyvolal muž, který nedokáže vysvětlit, co pro něj znamená čest a umění držet slovo. Pakliže svědomí charakterizuje za pomoci vět typu „Snažím se nelhat, když tak raději mlčím“, pak jako osobnost představuje skutečně žalostný obrázek. Svědomí je něco mnohem víc. Jestliže člověk sám sobě nedokáže určit své mravní normy, jestliže se sám jimi neřídí, jestliže nedokáže v jejich světle zhodnodit vlastní počínání, je to velmi smutné.
Psychologové dokážou vysvětlit každé lidské chování. Z hlediska hledání omluvy je psychologie velmi příhodná věda. Promiskuitní osobnost, manipulátorství, vyhýbání se odpovědnosti? V minulosti nedostatečně milované dítě, nedokáže přilnout, protože jeho vztahy s matkou byly traumaticky narušeny. Plus mnoho dalšího.
Jestliže ale člověk už vyrostl, je dospělý, musí se vychovávat sám! Měl by hledat sám sebe! Vždycky můžeme najít omluvu pro bolest, kterou působíme jiným, nejčastěji však dobře vidíme, co působíme, alespoň podle reakce postižené osoby. Pokud nemáme z dětství organicky poškozený mozek, umíme analyzovat. I když tě neznámá síla postrkuje, aby sis přisvojil, abys využil tělo jiné osoby, jsi schopen pochopit, vidět a cítit, že děláš jinému něco špatného. Moc dobře to vidíš. Raději však odsuneš vlastní pochybnosti někam do zadního koutu vědomí a vymýšlíš si výmluvy.
Pokud člověka ovládají hodnoty nízké úrovně – peníze za každou cenu, potěšení za jakoukoli cenu, jestliže jen přitakává svým vlastním choutkám, mění se ve špinavé stvoření bez úrovně.
Psychologickým jazykem řečeno, zvíře „Id“ má navrch nad „Ego“ a „Super Ego“ je zcela nepřítomno. Přítomnost všech těchto tří složek v lidské psychice dělá z člověka dokonalou, zralou osobnost. V opačném případě jde jen o napodobeninu, nehotového člověka, s nímž není možno ničeho skutečně cenného dosáhnout.
Ani rozum, ani intelekt, ani vzdělání nezaručují přítomnost nejvyšších mravních hodnot. Ty jsou formovány vnitřní čistotou, vnitřním bohatstvím, neustálou prací na sobě. Nedělají z člověka živou bytost, ale Člověka. Právě jen vysoké morální hodnoty, jako jsou lidská důstojnost, úcta a sebeúcta, síla vůle a ducha, svědomí, rozechvívají vysoké duševní vibrace a dělají z člověka čistou a světlou osobnost.
Takoví lidé nemohou žít, přátelit se a pracovat se špinavými stvořeními. Ta je nikdy nedokážou pochopit. A vždycky se budou snažit je poškodit a zničit. Co nemá svědomí, je často mnohokrát silnější, než bytost svědomím naplněná.
Chceme-li žít šťastně, vybírejme si lidi sdílející naše mravní hodnoty.
Lili Achremčik
ZDROJ: https://www.pronaladu.cz/vybirejte-si-lidi-sdilejici-vase-hodnoty/
