Začíname obdobie rekapitulovania… podstata súčasných problémov má vždy korene v detstve.
Co však máme dělat, když už sedí v duši nešťastné dětství, hádky rodičů, výprasky a násilí? Ukazuje se, že dětské vzpomínky velmi aktivně žijí v našem podvědomí po celý život. Jak překonat problémy z dětství? Jak se může budoucí rodič dát do pořádku? Lze se zaměřit na lásku ke Stvořiteli a znovu v myšlenkách projít celé dětství, pak se duše uzdraví. Ale co dělat, když si člověk nepamatuje, co se s ním v dětství dělo? Svým pacientům doporučuji následující. Jakýkoliv stres člověka postrkuje k lásce, nebo k agresi. Je třeba stresující situace znovu prožít s láskou. Prostřednictvím jakých druhů vnitřní agrese ztrácíme lásku? Prostřednictvím strachu, když se rodiče hádají, když někdo zemře, když nás fyzicky trestají, prostřednictvím uraženosti na rodiče, prostřednictvím sklíčenosti a nespokojenosti se sebou samým. Musíme si pouze v duchu říct: „Jsem v lůně matky. Je první měsíc těhotenství, je druhý, třetí.“ Pokud jste v té době pociťovali strach, byli jste sklíčení nebo uraženi, hned to pocítíte. Ačkoliv ne, pocity uraženosti se projevují později, asi zhruba po dvou letech. Pokud pojmy „jak to má být“ a „jak to je ve skutečnosti“ se neshodují, vzniká urážka, pocit uraženosti. V dětství je to převážně strach, zřeknutí se lásky k rodičům a k sobě. Pokud udržujeme v duši lásku a směřování ke Stvořiteli, pak při vybavování a prociťování plynoucích vzpomínek na dětství pochopíme, že tehdy v životě jsme byli ponižování, abychom nezapomínali na lásku. A čím více jsme byli ponižování, tím více musíme zaměřit svou pozornost k Bohu. Vždyť je to naše jediná jistota, kterou navíc nikdy neztratíme.
S. N. Lazarev – Člověk budoucnosti 3 (Výchova rodičů)
zdroj: Cestou Světla
