Dovolte světu, aby se skládal ze samých individualit, a kdekoli vykvete spontánně láska, tam ji opěvujte, tančete, prožívejte; nevytvářejte z ní okovy. Nesnažte se nikoho držet v otroctví a nedopusťte, aby někdo zotročoval vás. Svět sestávající ze samých svobodných jedinců bude skutečně svobodný.
Já nechci, aby existovala rodina, nechci aby existovaly národy- nechci aby byl svět rozdělený. Chctěl bych, aby se svět skládal ze svobodných jednotlivců, kteří žijí v lásce, v míru, v hravosti, bez toho, aby zavrhovali potěšení, báli se pekla a toužili po odměne v nebi- protože ráj se dá stvořit tu na Zemi. Máme k tomu veškeré předpoklady, ale nevyužíváme je. Naopak. Vytváříme všemožné překážky, aby se Země rájem nestala.
Já nejsem proti lásce. Jsem pro lásku; proto jsem proti vztahům a proti manželství. Je možné, že dva lidé prožijí celý život spolu. Nikdo neříká, že se musejí rozejít, ale takové soužití je možné jen z lásky, bez zasahování a nároků na osobitost toho druhého, na jeho vlastní duši. To je lidská důstojnost.
Mluvím však o lásce jako o duchovním, ne biologickém fenoménu. Biologie není láska, je to žádost. Biologie má zájem na přetrvávání druhu; idea lásky je její úplatek.
Láska je autentická jen tehdy, poskytuje-li svobodu.
To by mělo být jejím kritériem.
Život se ženou, kterou nemilujete nebo život s mužem, kterého nemilujete, společný život kvůli zabezpečení, jistotě, finanční podpoře, společný život z jakéhokoli jiného důvodu kromě lásky není nic jiného než prostituce. Manželství samo je prostituce. Když věřím své lásce, proč bych se měl ženit? Pravým důvodem k manželství je nedůvěra. Co je založeno na nedůvěre, nemůže lásku prohloubit. Může ji jenom zničit.
Milujte a pamatujte si: všechno pravé, skutečné, se neustále mění. Byla vám vnucena nesprávná představa, že pravá láska trvá věčně. Ani růže nekvete věčně. Každá lidská bytost musí jednou zemřít.
Existence je neustálá proměna. Ale ona představa, myšlenka, že láska musí být trvalá, je-li opravdová… když tedy jednoho dne odvadne, přirozeně z toho vyvodíte, že nebyla pravá.
Chtěl bych, aby ste si uvědomili: láska přišla zničehonic, není to vaše zásluha; přišla jako dar přírody. Nebyli byste ji přijali, kdybyste měli strach, že jednoho dne zase odejde. Jak láska přichází, tak i odchází.
Vy se ale nemáte čeho bát, protože když jeden květ uvadá, rozkvétají další. Květiny budou vždycky kvést, tak proč lpět na jednom jediném květu? Jink se vám může stát, že zjistíte, že je ten květ mrtvý. Taková je realita: lidé lpí na mrtvé lásce, která byla kdysi živá. Teď už z ní zbývají jenom vzpomínky a bolest; a vy jste k ní připoutáni jen ze slušnosti a kvůli zákonům.
prevzaté z knihy: Osho- Život, láska, smích