Pasivita je patologickou nemocí mysli dnešní doby…
„Má nádherná milenko, když se dívám do tvých očí, cítím touhu tvého srdce. Není pro mě nic krásnějšího než tvá láska. Chci pít tvoji lásku, ponořit se do tvého srdce a otevřít tě Bohu. Musím však cítit, že chceš, abych do tebe vstoupil. Chci cítit, že odhazuješ své zábrany – jen trochu, tak, abych mohl cítit pozvání tvého srdce. Prosím, otevři se, abych mohl uchopit tvé srdce.“
„Tolik se mi líbí sledovat tě v pohybu. Tvé tělo je tak otevřené; chci tě obejmout a držet tvé srdce proti svému. Když vidím, jak jíš čokoládu nebo své oblíbené jídlo, ohromuje mne, jak tvé tělo reaguje tím, že se otevře a potěšením celé zjemní, jako kdyby tebou protékala láska. Občas se zachvěješ a vydáváš labužnické zvuky. Říkám si, proč bys vůbec měla chtít žít jakkoli jinak než takhle otevřená lásce. Vím, že nemůžeš jíst pořád jen ty nejlahodnější pochoutky, ale přemýšlím, jak bys žila, kdybys právě teď dýchala a celým svým tělem cítila proudit božskou 
ambrózii.“
„Tvé toužení po lásce je tak silné, že neustále cítím tvé srdce. Když mě otevřeně miluješ, cítím tvé srdce, ale touhu tvého srdce cítím i ve chvílích, kdy jsi rozzlobená nebo smutná. Stále slyším volání tvého srdce, i když někdy se ti nemohu otevřít, protože tvé emoce mě vychylují ze směru. Možná se bojím nebo jsem zmatený a ty jsi třeba nazlobená, ale i tak pořád cítím toužení tvého srdce. A já tvé srdce potřebuji cítit. Tvá touha mě přitahuje zpět do hlubin lásky. Svou touhou mě zveš do svého srdce.“
„Má nejdražší, nechci, abys to vzdala. Vím, že ti muži v minulosti ublížili a že někdy nejsem schopen se na tebe napojit. Moc tě však prosím: Nespokojuj se s ničím menším než s touhou, kterou chováš v hloubi svého srdce. Viděl jsem mnoho žen, které to vzdaly a spokojily se s průměrným vztahem, který je Bohu neotevírá. Viděl jsem také ženy, které se snaží obejít často velice náročné dosažení oddanosti dvou těl tím, že se snaží milovat samy sebe.
Tyto ženy se naučily, že když se budou milovat takové, jaké jsou, a když budou milovat svého muže i se všemi jeho lidskými chybami, budou se možná cítit celkem dobře. Možná docela přijímají člověčí podstatu svou i svého muže. Nepotřebují už, aby bylo všechno dokonalé. Jsou schopné milovat a přijímat věci takové, jaké jsou.
Ale byl bych zklamaný, kdyby ses s tímhle spokojila i ty. Milovat sebe a mě takové, jací jsme, milovat všechny své vlastní skořápky a milovat mě i se všemi mými nedokonalostmi je jen první krok. Větším darem však je, když dovolíš, aby nejhlubší vyjádření tvého srdce ozařovalo můj život tak, abych i já viděl víc, než jsme schopen vidět sám. A když si vybereš mě, nebo třeba jiného muže, a věříš, že on nebo já dokážeme tvé srdce otevřít do hloubky víc, než bys dokázala sama i se svojí láskou pro své vlastní lidské limity a skořápky, pak bude tvé srdce vzkvétat daleko za hranice prostého smíření se s tím, jak se věci mají.
Prvním krokem je milovat sama sebe, milovat mě, milovat všechny i se všemi našimi nedostatky. Jsme božští a jsme v pořádku takoví, jací jsme. Dalším krokem je otevřít se v plnějším jasu oddané důvěry dvou těl. Pak vidíme ještě více a nabízíme svou lásku hlouběji, než bychom dokázali bez vzájemného milujícího zrcadlení a žádosti srdce. A ještě dalším krokem v rozkvétání lásky je absolutně důvěřovat a otevřít se jako ta láska, která touží zářit skrze srdce všech bytostí.“
„Můžeš energii nechat, aby prostupovala celým tvým tělem jako elektřina, otevřít se hlubšímu proudu potěšení. Dokonce se můžeš rozhodnout, že chceš svým tělem nechat proudit svou sexuální energii, dotýkat se nohou rukama, kroutit boky ve smyslném tanci. Teď už jsi překročila pouhé potěšení z čokolády a ve svém těle i srdci cítíš proud hlubší vášně a touhy. Možná ležíš na gauči a dotýkáš se sama sebe mezi stehny, jsi mokrá touhou, plná divokosti. Jazykem si přejíždíš rty, chceš víc, chceš pojmout ještě víc plnosti, chceš přijmout více plnosti svými ústy, svým břichem i mezi svýma nohama. Jak se dotýkáš, nohy se ti otevírají a zavírají jako motýlí křídla, plně se vydávají proudu energie a touhy. A pak možná cítíš své srdce, jak bolestně touží být vidět, jak moc si přeje, aby do něj vstoupila láska. Daleko víc než pro potěšení a energii toužíš po lásce. Nejen po lásce své matky. S největší pravděpodobností bys chtěla cítit hlubokou lásku vášnivého muže, jenž je schopen milovat celým svým srdcem. Chceš, aby viděl, kdo skutečně jsi, aby po tobě toužil, aby se vcítil do samých hlubin tvého srdce. Toužíš po tom, aby do tebe vstoupila jeho něžná milostná touha, aby otevřela tajnou komůrku ve tvém srdci a rozvinula božskou podstatu tvojí lásky…
Jsi naplněna jeho láskou, rozevřena jeho žádostí. Jak dýcháš stále víc zhluboka, tvé tělo se vlní, protože váha jeho těla rozevírá a naplňuje nesmírností lásky. Tvé hrany se obrušují. Tvé hranice se rozplývají. Tělo se ti otevírá, láska září z tvého srdce jako nepřijatá oběť. Když se tvůj odpor pozvolna rozpouští v plnosti lásky a rozkoš ještě více rozevírá tvé tělo, pláčeš. Máš mokrý obličej a mokrá stehna, břicho se ti zvedá a zase klesá, odevzdaně se otevíráš a jsi široká jako vesmír… Přiblížíš se k němu, abys ho políbila. Přijme tvůj polibek bez pohnutí. Usměje se. Cítíš, jak tě dráždí. Políbíš ho znovu, důrazněji. Znovu se usměje a zůstává láskyplně netečný, i když jeho pohled a dotek i nadále vnímají každý tvůj pohyb. Už to nemůžeš vydržet a překulíš se na něj, zalehneš ho, toužíš, aby do tebe vstoupil hlouběji, toužíš, aby se tě tento muž, který tě cítí tak hluboce a neomylně, zmocnil. Vaše uvolněná břicha dýchají spolu a jeden druhému hledíte do očí. Jeho oči se zdají být nekonečné, ale současně i ocelové, ostré, pronikají tebou jako laserový paprsek. A najednou se na tebe vrhne – ležíš na zádech a on tě svým tělem pevně drží pod sebou. Zalapáš po dechu, když jeho nohy rozevřou ty tvé. Ale vyčkává. Dýchá s tebou. Cítíš, jak je pevný, cítíš sílu jeho břicha proti svému, cítíš, jak s tebou dýchá, jak tě svým plným dechem otevírá…“
D.Deida – Cesta nespoutané ženy
Zdroj: http://cestacloveka.sk/
Súvisiace články
