Jak se chová člověk závislý na budoucnosti?
Hneváte sa na seba, na ľudí okolo? Trápite sa, smútite, ste v bezmocnosti? Neviete odpúšťať? Nech sa páči, čo to robí s Vašou energetikou a energetikou potomkov…
Hneváte sa na seba, na ľudí okolo? Trápite sa, smútite, ste v bezmocnosti? Neviete odpúšťať? Nech sa páči, čo to robí s Vašou energetikou a energetikou potomkov…
Jestli jste někdy cítili, že žárlivost je bolestí lásky, čtěte dál. Muka žárlivosti jsou vedlejším produktem sexu, ne lásky. Žárlivost není primární emoce. Je to druhotná část sexu.
Co je to lpění na šťastném osudu? Neschopnost přijmout ztrátu, lítost nad minulostí, naprosté nepřijetí toho, co se stalo, neschopnost vydržet rány osudu. Ale to je jen špička ledovce. Hlavní je snaha dostat od osudu mnohem více, než mu dát. Pokud se do vás zamiluje člověk, který lpí na šťastném osudu, pak ve vás bude…
Protože vše se děje nejprve na jemné úrovni pole, znamená to, že do tohoto procesu jsou zapojené naše pocity. Naše podvědomí ví vše, co se v budoucnosti stane. Naše podvědomí může ovlivnit to, co se děje a stane.
A v takovém případě vyvstává otázka: proč lidé nasednou do letadla, které musí havarovat? Proč si člověk vybere tu cestu, na které ho čeká dřívější smrt?
Každý člověk, když se obrací k Bohu s nějakými prosbami, by měl chápat, že nemůže počítat s absolutním naplněním svých tužeb a přání. Modlitba Otčenáš, kterou nám dal Ježíš, je prostoupena přijetím Boží vůle a porozuměním: člověk má právo na vlastní touhy a přání, jak se však všechno uskuteční v reálu, dosáhne-li žádaného cíle –…
Ve zralém (vědomém) vztahu ani jeden z partnerů nemusí ustupovat ze své vnitřní pravdy, nemusí se vzdávat své přirozenosti, své opravdovosti. Zralé vztahy nejsou o kolotoči vzájemného obviňování, nejsou o „chození po špičkách“ kolem horkých témat a starých bolístek. Nacházíme odvahu sdílet sebe, otevřeně, ze srdce… A pokud to vyvolá u našich blízkých emoční reakci,…
Veľmi dôležité pre každého „záchranára“: Nie každému sa dá pomôcť, nie každému je vhodné pomáhať. Pokiaľ neprevezme človek za seba zodpovednosť, pokiaľ nechce meniť svoj charakter a dušu – nepomáhajme. Ale príde na to raz vhodný čas… Prečo sa niekedy oplatí odmietnuť pomoc ľuďom: Nikdy nezasahujte do utrpenia niekoho iného. Človek sa musí unaviť sám…