Ve zralém (vědomém) vztahu ani jeden z partnerů nemusí ustupovat ze své vnitřní pravdy, nemusí se vzdávat své přirozenosti, své opravdovosti.
Zralé vztahy nejsou o kolotoči vzájemného obviňování, nejsou o „chození po špičkách“ kolem horkých témat a starých bolístek. Nacházíme odvahu sdílet sebe, otevřeně, ze srdce… A pokud to vyvolá u našich blízkých emoční reakci, důvěřujeme, že si s tím poradí.
„Pouštíme se“ zas a znovu bolesti. Nedržíme si křivdy a seznamy všeho, čím nám kdo ublížil. A stejně tak, když uděláme „chybu“, omluvíme se. Přítomnost s blízkým člověkem je pro nás cennější, než „vyhrát“, nebo si něco dokazovat. Nikdy nevíme, kolik společného času máme.
Vědomé vztahy nejsou o zákazech a příkazech. Jsou o přirozené zodpovědnosti, o citlivém vyvažování dávání / přijímání. A přitom o vědomí, že láska není obchod. Láska je radost, sdílení sebe navzájem. Je to hluboká inspirace. Vděčnost a blízkost dvou lidí, kteří spolu kráčí životem. V lásce podporuji svou ženu / svého muže v její / jeho tvořivosti, na jejich cestě duše. I kdyby to mělo vytáhnout na povrch mé strachy opuštěnosti, nebo nedostatečnosti. Láska je vědomí, že na té nejhlubší úrovni jsme neoddělitelně propojeni.
Text: Rudolf Orság