Zdraví jako lék

Jolana Dominguez

 Zvykli jsme si často mluvit o svých neduzích, o nemocech a všem co s nimi souvisí. Už od malička jsme udržovaní ve strachu z nemoci, která nemá nic jiného na práci, než na nás číhat na každém kroku, aby udeřila, když nebudeme dostatečně pozorní a nebudeme mít všechna očkování. Bojíme se stát v tramvaji vedle člověka, který kašle nebo kýchá, abychom se nenakazili. „Dej pozor, abys něco nechytla“ nebo „raději k ní nepůjdu, ještě bych to od ní chytla“ a podobné hlášky zná asi každý z nás.

Pasti falešného ráje

Během života jsme se napojili v nevědomosti na mnoho falešných zdrojů energie – skrze výrazné osobnosti, autority, dogmatické přístupy, asketické či naopak nestřídmé způsoby života, skrze organizace a uskupení, která se vydělují od ostatních a za nimiž stojí energie odporující přirozené Jednotě a respektování svobody druhých – ta energie čerpá obrovskou životní sílu z lidí se slabou vůlí a slabým vědomím sebe sama, na oplátku dodává pocit síly, pocit nápravy toho, co se jevilo zkažené/nečisté/slabé (naše tělo, morálka, charakter atd.), nabyly jsme dojmu, že se věci lepší, že jsme silnější, zdravější, psychicky vyrovnanější (a to, co se nehodilo do krámku této iluze, jsme prostě zametli pod kobereček). Přišli jsme však o část svojí lidskosti. Rozpoznejte falešný ráj a udělejte krok do skutečnosti, kde možná není všechno tak růžové a skvělé, ale je to ŽIVÉ a vy jste zdrojem svých záměrů a činů, své lásky a úcty. Vyměňte všechny „fejky“ za opravdovost. Možná se bojíte, že tím o něco přijdete, ale to není konec, to je začátek – protože falešností ztrácíte něco mnohem podstatnějšího – sebe sama a svou životní sílu.

Hojnost je výsledkem ochoty přijímat

Říkáme, že toužíme po tom, co nemáme. Když však nahlédneme do své mysli, uvědomíme si, že to, čeho se nám nedostává, vlastně nechceme. Nechceme to proto, že se z nějakého důvodu bojíme to mít. Pokud kupříkladu věříme, že hodný člověk by neměl být bohatý, neměl by oplývat hojností ani přílišným sexuálním uspokojením, buď budeme hodní a chudí, anebo špatní a bohatí. Strach je silnější než hojnost, protože naše přesvědčení tvrdí, že je to špatné. Čím více si stěžujeme, že nemáme něco, o čem se domníváme, že to chceme, tím větší máme ve skutečnosti strach z toho, že bychom to mít mohli. Pokud zkoumáme svůj soubor přesvědčení a úroveň strachu, nejspíš sami sebe klameme ohledně toho, co vlastně chceme.