Pokud jsi příliš ponořen do fyzické reality, jsi vtažen do iluze.
Parkuješ na místě, které se tváří velmi „reálně“.
Vypadá to statické, ale to je ten klam.
Vše se mění – zdánlivé protiklady, které jsou vzájemně spojené,
si mezi sebou navzájem mění pozice.
Radost a smutek.
Láska a nenávist.
Přitažlivost a odtažení.
Nadšení a nuda.
Pokud to chápeš, nebudeš překvapený, když věci budou i takové, jaké jsi nechtěl.
Protože ony takové být MUSÍ, aby se zachovala vesmírná rovnováha.
Pokud si uvědomíš, že zde nenajdeš nikdy trvalý klid a jistotu,
je to velký krok k „tvému“ osvobození.
Potom více pozoruješ to, co před tebou probíhá.
Stáváš se tulákem, který jen prochází.
Občas tě něco stáhne směrem k zemi, ale jakmile vstaneš,
opět se z tebe stává pozorovatel.
Ze Zdroje pozoruješ ten zmatek a zároveň sebe, jak v něm hraješ svou přidělenou roli.
Jsi tady a zároveň i tam.
Doma a na návštěvě.
Tento dvojí pohled ti zajistí tolik hledaný vnitřní klid.
Venku může být bouřka a silný vítr, ale doma je vždy hluboký mír.
Spolehni se na svůj dech – ten tě domů vždy spolehlivě dovede, pokud budeš potřebovat.
Já a on.
Hra o tobě a jednom Zdroji – hra o jediném.
Tam a tady.
Na to nezapomeň, až příště budeš zmatený z toho, co se venku děje.
