Poznámka: Existuje citát japonského spisovatele a překladatele Harukiho Murakamiho: „Jednoho dne bouře skončí a ty si nebudeš pamatovat, jak jsi ji přežil. Nebudeš si ani jistý, jestli opravdu skončila. Ale jedna věc je nepopiratelná: až z té bouře vyjdeš, už nikdy nebudeš stejný člověk, který do ní vstoupil. Právě v tom je celý smysl.“
Otázka: Bouře a vůbec všechno, co se děje kolem nás, v lidstvu, nyní ve světě, probíhá jen proto, abych se stal jiným člověkem?
Odpověď: Ano, všechno, co se děje v přírodě! Dokonce i exploze kdesi ve vzdálených hvězdách – to všechno se děje jen proto, aby vznikla řetězová reakce, která ovlivní člověka.
Otázka: A když se něco stane třeba někde v Africe – je to stále jen kvůli mně, obyčejnému člověku?
Odpověď: Ano, nehledej v tom zákony spravedlnosti. To je něco, čemu nerozumíme.
Otázka: Je to dosti nepochopitelné, abych já mohl… Někde tam na Aljašce se něco stane – a je to jen kvůli mě?
Odpověď: Ano.
Otázka: A pokud se naučím, abych tomu v rozumu skutečně věřil, co se pak stane? Představme si, že by to dokázal každý člověk…?
Odpověď: Pak začneš touto myšlenkou napravovat svět.
Otázka: Co z toho plyne – svět závisí jen na mně? A moje činy rozhodují o tom, co se stane na Aljašce?
Odpověď: Ano.
Otázka: A řekněte mi, prosím, když se nezměníme, když se nezměním já: znovu a znovu vstupují problémy do světa, do mé blízkosti a tak dále, a já se nezměním, nezměním a nezměním, jsem stále stejný, pak potíží přibývá? Dostávám se do stále silnějšího sevření?
Odpověď: Samozřejmě. Ty osobně a každý z nás, my všichni společně.
Otázka: A to bude trvat tak dlouho, dokud si neuvědomím, že to všechno závisí na mně?
Odpověď: Ano.
Otázka: Co myslíte, není to pro člověka velmi těžké?
Odpověď: Vždyť v tom žijeme.
Poznámka: Ale necítíme to.
Odpověď: Ale vnímáme, že se to stále zhoršuje?
Poznámka: Ano, to vnímáme.
Odpověď: Stoupá tlak?
Poznámka: Stoupá.
Odpověď: Takže s tím musíme něco udělat.
Otázka: Pak z toho vyplývá, že celý svět je odkázán na mě a stejně tak závisí na každém? A já závisím na celém světě?
Odpověď: Ano.
Otázka: Jak se s tím dá žít?
Odpověď: No, žijeme s tím. 
Poznámka: Necítíme to, a tak nějak žijeme.
Odpověď: Správně. A co je třeba dělat? Vnímat to. Začneš to cítit, začneš o tom přemýšlet, budeš se snažit změnit své myšlenky a změníš to.
Otázka: No, umíte si představit, až člověk dojde k těmto myšlenkám a spadne na něj taková odpovědnost, jak bude žít?! Jak?
Odpověď: Bude žít dál. A tak on, nešťastný, existuje.
Otázka: Tak tomuhle říkáte život? Učit se, jak být svázaný s celým světem, a že svět závisí na mně?
Odpověď: Ano, a cítit bolest celého světa.
Otázka: Je to v silách člověka nebo ne?
Odpověď: Je to v silách člověka. Jen to vyžaduje určitou výchovu lidí. Je třeba, aby pochopili, že vše, co se děje, je nutné jen proto, aby si uvědomili, kde existují, v jakém systému přírody existují a proč je pro ně okolní prostředí tak nepřátelské.
Otázka: Pokud si to uvědomím, budu schopen udělat nějaký krok beze strachu, nebo budu mít stále obavy převzít odpovědnost?
Odpověď: Ne. Naopak, budu dělat dobré a správné kroky. Postupně, tu a tam. Vzpomenu si, něco zapomenu. Ale obecně se budeme napravovat a tím i svět.
Michael Laitman
Z televizního programu „Zprávy s Michaelem Laitmanem“, 6. 12. 2023
zdroj: Mezinárodní akademie kabaly – Československo
