Muži i ženy spolu vedou po dlouhá staletí komunikační spor krom toho, co jsem popsal v předchozím článku o evoluční slepotě. To, že se neumíme dívat a nedíváme se na podněty z okolí a nehledáme v nich kontext, sdělení a neučíme se ho. Tím se stáváme sami méně zkušenými a slepými vůči mnohdy jasným komunikačním signálům. Ty nás zvou k POROZUMĚNÍ & POCHOPENÍ. A tady nastává další zádrhel. Porozumění je věc připisovaná mužům a pochopení věc připisovaná ženám. Ženskost a mužskost. Rozdělení člověka na jeho dvě ontologicky spojené části, které má každý člověk v sobě. Již při zrození.
Vizuálně!!! Jsem-li muž nesmím, abych se identifikoval s muži, dát najevo slabost. Dříve kvůli silné a drsné slupce, která mě dávala právě do sociální skupiny s názvem muži. Dnes proto, abych neutrpěl pod palčivými radary žen, které v mužské slze vidí formu zženštilosti a slabosti. Dotáhli jsme to tak daleko, že ženy namísto, aby uvítali, že muž je schopen stejných prožitků, jej ze svého teritoria nemilosrdně vykopou. A proč, inu žijí přeci v mužském světě, tak jsme se naučily komunikovat tvrdě. Fuck off. Ale prd, ani omylem. A úplně stejně dostávají na prdel vědkyně pokoušející se prorazit ve světě logické vědy. Muži mají evolučně jasně vymezený pohled, jako lovci dokáží v prostoru vypozorovat pohyb. Na dva kilometry uvidí pohybovat se králíka. Jejich přednost tedy spočívá v lepším vizuálním uchopení tvaru čili formy v kontrastu, Pohybu na pozadí. Proto taky sjíždějí pohledem ženy a jejich kulaté tvary…ženy zase oproti tomu, co by sběrači, mají skvěle vycvičený evolucí smysl pro detail a barvy. A jejich schopnost na jednom metru čtverečním v lese nasbírat hrníček jahod dovádí nás muže k šílenství. Obzvláště, když se jim jakoby pod rukama objevují další a další. Odkud???
A tak jsme se za dva tisíce let od sepsání prvních spisů jaksi neposunuli. Slepota nás postihuje čím dále více. Naše ega nás nutí se křečovitě držet našich rolí a jejich rozdělení. Nikdo z nás se jich nechce pustit, aby pro nás a naše představy nepřestaly existovat ty „správné“ hodnoty. Možná právě o chtěl říct Buddha, La-o´c, prorok Muhammad a Ježíš, když nám vzkazovali skrze různé knihy a spisy, včetně ústní podání jejich více či méně úspěšných následovníků = hlavní smysl všeho je JEDNOTA. Ale my jsme zůstali slepí. Tvrdě za to platíme tím, že ve věku, který by nám mohl tolik nabídnout právě z pohledu té druhé strany jsme zaměřeni jenom jedno-stranně. Ukažte mi např. kruh mužů, který si kdy do svého středu na debatu pravidelně zval nějakou starší moudrou ženu, která by s nimi mohla debatovat na téma ženy? A který ženský kruh zaklínající se matkou universa se zmohl na to, aby si zval pravidelně na besedu muže, který by osvětlil role mužů? Hmm, taky marně pátráte v paměti, co?
Protože jinak děláte to špatně v rámci sjednocování se, to před čím právě tito „velcí“ varovali. Jako světlo neexistuje bez tmy, nemůže ani přílišná převaha jednoho prvku být přínosem pro ten druhý. Jen útlakem. Jsme slepci, kteří si celou naši lidskou historii jen uštědřujeme rány. My křesťané např. tím, že jsme si vypálily celou populaci intuitivních žen „čarodějnic“, muslimové muži zase dusí ženy venku na veřejnosti, ty zase dusí doma své syny, kteří co nejrychleji zdrhnou z domu, aby si našly další ženu, které to prostě vrátí. A kdo za to může? Ani víra, ani muži a ani ženy. Může za to naše EVOLUČNÍ SLEPOTA. Neochota se dívat komplexně v kontextu dění. Nechuť přiznat cokoliv dobrého tomu druhému. Na nikom jen na nás. A kdo vyhrává? Zase slepota.
Ani jedna polovina člověka nekomunikuje s tou druhou pomocí jejich vlastních prostředků. Jsem člověk, co je víc!!! HAHAHA. Tímhle titulem se v dohledné době mnoho z nás chlubit nemůže. Protože nejsme schopni my muži UKÁZAT SE s citem pro slovo. A ženy jen zase vnímají své energie intuicí, kterou ale neumí popsat a VYSLOVIT.
Kdysi mi jeden moudrý člověk, řekl: „To, co je vyslovené je už jednou pro vždy zjevené. A je to slovo, které je jazykem duše z tmy naší vnitřní ženy, která používajíc svého vnějšího muže, dokáže formulovat a formovat svět kolem sebe svým slovem. Tak jako to kdysi udělal Bůh. Na počátku“.
