„Příroda je svobodná, protože se zcela řídí podle božského řádu.
Proto je správné vše co dělá i co nedělá. S přírodou jsem úzce spojen a ona se Mnou.
Proto dnes hovořím o zimě, přestože podle kalendáře zima začíná později.
Všimni si jen, jak často u vás před pořátkem zimy sněží, zatímco vánoce nejsou „bílé“: Zima je poslední 
V létě svého života má zpravidla partnera a děti a rozvíjí svůj vztah k druhému, k Ty. Na podzim by jeho zaměření na Boha mělo získávat stále víc na významu. V zimě by měli muž a žena splu žít jako bratr a sestra a jít společně po duchovní cestě. V zimě nalézá člověk teplo uvnitř, nikoliv venku. Aby dokázal důstojně a ve štěstí stárnout, musí mít člověk ve svém srdci rozvinutou lásku, která ho naplňuje a hřeje. Toto příjemno však nemůžeš začít hledat až v zimě. Můžeš pořádně mrznout, jestliže se začneš starat o kamna a dříví až poté, co napadl sníh. Může se ti stát, že nenajdeš ani to, ani to a zakusíš krutý mráz.
Proto od malička od jara svého života dbej o vztah ke svému nitru, jinými slovy o svůj vztah k Bohu. Zaopatříš-li se zavčas, nebudeš muset později mrznout, ale budeš moci pokojně sedět v teple. V plném jasu, Jemu po boku.“
Promluvy k Západu, Sathya Sai
Zdroj:
