Mít dobrý vztah k ostatním je zdánlivě triviální myšlenka, na které není nic převratného. Musíme si však uvědomit, že ve skutečnosti nemáme jinou možnost – teprve potom s tím bude člověk souhlasit.
Dnes se nacházíme v situaci, kdy jsou miliony lidí bez práce, rodiče se bojí posílat své děti do škol, narůstá násilí, obchod s drogami a prostitucí, kdy nemám jistotu, zda mi bude zítra zajištěna zdravotní péče a bezpečnost, zastavil se rozvoj kultury – vždyť my sami už nemůžeme dál snášet to, co „děláme“…
Zdroj zla
Tohle není život. Nová generace pro sebe nevidí budoucnost, a bez ní se člověk nemůže rozvíjet. Proto deprese zaujímá první místo v žebříčku nejčastějších nemocí. Dnes se vyrábějí antidepresiva dokonce i pro domácí zvířata.
Teprve nyní máme možnost uvidět zdroj zla v našem sobectví. Dříve jsme to nemohli pochopit a uvědomit si to. Člověk si ani nedokázal představit, že jeho přirozený, navyklý egoismus je zdrojem všech potíží a zla na zemi.
Například já jsem v dětství miloval vědu a techniku, chodil jsem do sportovních a jiných kroužků, pak jsem šel na univerzitu, získal jsem profesi, dostal jsem práci ve výzkumném ústavu… A pak jsem se začal učit. Moje ego mě neustále tlačilo ke zdánlivě správným věcem. Chtěl jsem poznávat svět, a i když je to také jakási touha po moci, nechtěl jsem násilím ovládat druhé, ale jen jsem snil o tom, že se povznesu ještě výš.
Nezajímal jsem se o lidstvo, nechtěl jsem se ani dívat na všechny ty „nešťastné malé lidičky“ – chtěl jsem pochopit všechno, co se děje, povznést se na úroveň zákonů, které řídí svět, těch nejvyšších schopností přírody ovládajících svět. Nespokojil jsem se s prostou existencí na úrovni obrovského lidského „tržiště“.
Můj postoj k životu byl následující: „K čemu mi je celá tato zeměkoule, když chci pohltit celý vesmír. Naservírujte mi ho na stříbrném podnose.“
Jaký je tvůj cíl?
Ačkoli byl tento přístup sobecký, v té době mě posouval vpřed. Až později, když jsem to analyzoval, jsem došel k poznání zla a uvědomil jsem si, že pokud si za cíl nestanovím dobro lidstva, je to špatné.
Toto porozumění má několik úrovní:
V první je to rozhodnutí, že budu přinášet lidstvu užitek z nutnosti, abych za to na oplátku získal větší prospěch
V další úrovni si mohu náhle začít uvědomovat, že bude pro mne přínosné milovat druhé, i když mi to neopětují laskavým způsobem. Ukáže se, že je v tom zvláštní síla, zvláštní vlastnost, a já se nyní těším více z toho, že mám rád lidi sám, než z toho, co od nich na oplátku dostanu.
Pak se v pocitech člověka, v jeho vědomí, otevřou takové dveře, o kterých dnes ani netušíme.
Postupně, uvědomujíc si příčiny a následky, objevuji v sobě nové vlastnosti, které jsou mi od počátku vrozené a dnes se realizují. Odhaluje se mi smysl života a cítím se naprosto naplněný. Vím, pro co existuji, kdo mě vede, ke komu se obracím, co naplňuji v každém okamžiku své existence, k čemu směřuji. Otevírají se přede mnou nové obzory.
Připadám si jako dítě, které se ocitlo Disneylandu. A všechno je neuvěřitelné, jako v pohádce! Tak se člověk cítí, když odhaluje Stvořitelův plán. A odhalení tohoto duchovního Disneylandu se děje proto, že stále více rozkrýváme úplné spojení mezi námi a tím i realizujeme Vyšší duchovní svět.
Odhaluje se mi harmonie působení naprosto odlišných sil přírody. Vidím, jak se všechny problémy, činy, myšlenky, touhy, cokoli, v každém okamžiku spojují dohromady. A odhalení této harmonie je odhalením záměru stvoření, plánu Stvořitele.
Michael Laitman
zdroj: Mezinárodní akademie kabaly – Československo
