Slzy jsou řekou, která tě někam vezme. Pláč vytváří řeku kolem lodě, jež nese tvůj duševní život. Slzy přenesou tvoji loď přes útesy, vynesou ji z mělčiny a ponesou ji dolů na nějaké nové místo, na nějaké lepší místo.
Jsou moře slzí, které ženy nikdy nevyplakaly, protože byly naučeny nést tajemství matky, otce, mužů, společnosti a svoje vlastní až do hrobu. Plačící žena byla považována za docela nebezpečnou, protože uvolňovala zámky na tajemstvích, které měla v sobě. Ale ve skutečnosti je pro divokou duši ženy lepší plakat. Pro ženy slzy znamenají začátek zasvěcení do 
klanu zjizvených, toto ničím neomezené společenství žen všech barev, všech národů, všech jazyků, které během věků prožívaly něco velikého, a přesto zůstaly hrdě stát.
Všechny ženy mají své osobní příběhy takového rozsahu a o takové síle, jak to může být snad jenom v pohádkách. Existuje však určitý druh příběhů, zabývající se ženskými tajemstvími, obzvláště těmi, které jsou spojeny se studem; jsou to jedny z nejdůležitějších příběhů, které žena jenom tak neodhaluje. Pro mnoho žen jsou tyto tajné příběhy usazeny ne jako drahokam v koruně, ale zadřeny pod kůží jako černý štěrk.
TAJEMSTVÍ, KTERÉ UBÍJÍ
Během své dvacetileté praxe jsem vyslechla tisíce tajných příběhů, příběhů, které byly z velké většiny drženy v tajnosti po mnoho let, někdy i celý život. Ať již je tajemství ženy zahaleno vlastní mlčenlivostí nebo ať se obává někoho mocnějšího než je ona sama, vždy má hluboký strach, že bude nějakým způsobem vyřazena z celku, že bude považována za nežádoucí osobu, že se přeruší určité vztahy, jež jsou pro ni důležité, a někdy se i obává újmy na zdraví, pokud své tajemství odhalí.
Některé tajné příběhy žen se týkají toho, že lhaly nebo že úmyslně udělaly něco, co druhému přivodilo problém či bolest. Z mé zkušenosti však mohu říci, že takovýchto příběhů nebylo mnoho. Častěji se tajemství týká toho, že ženy porušily nějaký společenský nebo morální zákon své společnosti, víry nebo se zpronevěřily vlastním hodnotám. Některé z těchto činů, událostí a voleb, zejména těch, které se týkají ženské svobody, a to ve všech oblastech života, byly společností kritizovány jako ostudně špatné u žen, nikoliv však u mužů.
Problém tajemství spojených s možnou ostudou je ten, že odděluje ženu od její instinktivní povahy, která je ve své podstatě veselá a svobodná. Je-li v duši nějaké černé tajemství, žena se k němu nemůže přiblížit a ve skutečnosti se chrání přijít do styku s něčím, co by jí to připomínalo nebo způsobilo, aby se již chronická bolest stala ještě intenzivnější.
Takovýto obranný manévr je běžný a jako následek traumatu tajně ovlivňuje ženské volby, týkající se toho, čemu se vlastně bude žena ve vnějším světě věnovat; jakými knihami, filmy nebo událostmi se bude či nebude zabývat; čemu se bude či nebude smát; o co se bude zajímat. V tomto smyslu se jedná o uvěznění nespoutané povahy, která by měla být svobodná, aby mohla dělat, být a hledat, cokoliv si přeje.
Všeobecně mají tajemství stejné náměty, které lze najít ve velkých dramatech. Některými náměty může být zrada, zakázaná láska, nepovolená zvídavost, zoufalé činy, nucené činy, neopětovaná láska, žárlivost a odmítnutí, rány osudu a vztek, krutost k sobě samé nebo k ostatním, nedovolené touhy, přání a sny, nedovolené sexuální zájmy a životní styly, neplánované těhotenství, nenávist a agresivita, náhlá smrt či zranění, nesplněné sliby, ztráta odvahy, selhání nervů, nedokončení nějčeho, neschopnost něco udělat, rušení a manipulace v pozadí, zanedbávání, napadení a tak dále, seznam by mohl pokračovat a většina námětů spadá do kategorie politováníhodné chyby.
Tajemství, stejně jako pohádky a sny, mají podobné modely a struktury síly jako ty, které známe z dramatu. Tajemství však mají tragickou strukturu, nikoliv heroickou. Heroické drama začíná s nějakou hrdinkou na cestě. Někdy není psychologicky uvědomělá. Někdy je příliš hodná a nevycítí nebezpečí. Někdy s ní již bylo v minulosti špatně zacházeno a ona dělá zoufalé tahy polapeného tvora. Ať je již začátek jakýkoliv, hrdinka nakonec upadá do spárů čehokoliv či kohokoliv a je bolestivě zkoušena. Potom se pomocí své chytrosti a lidí, kterým na ní záleží, osvobozuje a nakonec je svobodná a někde dál na své cestě.
V tragédii je hrdinka unesena, přinucena k něčemu nebo se ocitá přímo v pekle a je následně přemožena. Nikdo ji neslyší plakat, anebo jsou její prosby ignorovány. Ona ztrácí naději, ztrácí kontakt s vzácností svého života a zhroutí se. Místo toho, aby vychutnávala svůj triumf nad zlem nebo oslavovala svoji moudrost voleb a úsilí, je ponížena a umrtvena. Tajemství, která ženy chovají, jsou téměř vždy heroická dramata, která se zvrhla do tragédií, jež nikam nevedou.
Mám však dobrou zprávu. Existuje způsob, jak změnit tragické drama zpět v heroické, a to je odhalení tajemství; mohu o něm s někým pohovořit, napsat jiné zakončení a prozkoumat v něm svoji roli a své měnící se vlastnosti. Toto poučení s sebou nese stejný díl bolesti i moudrosti. A vlastní přežití toho dramatu je triumfem hlubokého a nespoutaného ducha.
Ostudou naplněná tajemství, která ženy nosí v sobě, jsou staré, prastaré příběhy. Každá osoba, která přechovává tajemství, byla ke své vlastní škodě ostudou pohřbena. V tomto univerzálním stavu je vzorový model sám o sobě archetypální: hrdinka byla buď přinucena něco udělat, nebo byla kvůli ztrátě instinktu nějak polapena. Většinou nemá sílu a moc k tomu, aby smutný stav napravila. Nějakým způsobem je vázána tajemství udržovat. Neodmítá to, protože se obává ztráty lásky, respektu nebo jiné své životní potřeby. Aby se tajemství ještě více zpečetilo, na osobu nebo osoby, které by je mohly odhalit, je uvalena kletba. Hrozí něco strašného, bude-li tajemství vyzrazeno.
Ženám se tvrdí, že určité události, volby a okolnosti v jejich životech, týkající se obvykle sexu, peněz, násilí a/nebo dalších potíží, jsou té nejostudnější povahy, a proto jsou vůbec neodpustitelné. To není pravda.
Každý se dopustí omylu ve slovech nebo v činech, než se poučí a než si uvědomí, jaké jsou následky. Na této planetě nebo v tomto světě není nic, co by bylo mimo hranice odpuštění. Nic.
Ale ne! říkáš, tohle, co jsem udělala, se nedá prominout. Řekla jsem, že není nic, co člověk udělal, dělá nebo udělá, co je mimo hranice opuštění. Nic.
Já není trestající síla, která se žene potrestat ženy, muže a děti. To Já je nespoutaný Bůh, který rozumí povaze tvorů. Často je pro nás těžké jednat správně, zejména jsou-li základní instinkty, včetně intuice, od nás odříznuty. Potom je těžké předem odhadnout následky. Nespoutaná duše má hluboce soucitnou stránku, která s tímto ale počítá.
V archetypu tajemství jsou použita různá očarování jako černá síť na část ženské duše a od ženy se vyžaduje, aby nikdy neodhalila tajemství; a navíc musí věřit tomu, že pokud by je odhalila, potom všechny slušné osoby, se kterými přijde do styku, ji zavrhnou. Tato dodatečná hrozba, spolu s ostudou spojenou s tajemstvím, zapříčiní, že žena nenese pouze jedno břemeno, ale dvě. Tento druh výhrůžek je oblíbený pouze u lidí, kteří obývají malý a černý prostor ve svých srdcích. Pravý opak je pravda u lidí, kteří mají lásku a vřelost pro vše lidské. Tito lidé pomohou tajemství odhalit, protože ví, že je to vlastně zranění, které se nezahojí, dokud se mu nedostane slov a vyslyšení.
* * *
– z knihy Ženy, které běhaly s vlky; Clarissa Pinkola Estés
zdroj: Svět zázraků
