„Hněv ničí lásku a soucitnost a hněv je narušován trpělivostí, která se nejlépe pěstuje s nepřáteli. Bez protivníků byste se nemohli plně angažovat v praktikování trpělivosti – v toleranci a shovívavosti. Potřebujeme nepřátele, abychom posílili svou praxi, a z toho spirituálního hlediska bychom jim měli být dokonce vděční.
Pokud jde o procvičování altruismu, je nepřítel vaším guru, vaším učitelem. Jelikož největšími učiteli altruismu jsou nepřátelé, musíme na ně pohlížet s vděčností, a nikoli vůči nim pěstovat v sobě nenávist. 
Podívejme se na to asi takto: K tomu, abyste si někoho vážili a měli ho rádi, není zapotřebí, aby vám byl dotyčný příznivě nakloněn. Například když si přejeme, aby pršelo, a ono zaprší, pociťujeme vděčnost, ačkoli za strany deště neexistuje motivace nám poskytnout pomoc.
V přítomnosti nebo nepřítomnosti motivace není žádný rozdíl, pokud jde o to, jestli nám něco nebo někdo napomůže k získání zásluhy. A proto nám nepřátelé, i když mohou být motivováni touhou nám škodit, ve skutečnosti prokazují nesmírné dobro. Nepřátelé jsou nejlepší cestou k pěstování vysoce záslužné cnosti trpělivosti. A bez trpělivosti se nedá rozvinout pravá láska a soucitnost, protože nás rozptyluje podrážděnost.“ ♥
Jeho Svatost Dalajláma – Soucitnost: učebnice vytváření vnitřního míru a šťastnějšího světa
zdroj: