Co je vlastně nemoc? Je to chřipka, zánět, deprese nebo se jedná o narušení naší rovnováhy? Můžou za nemoc pouze viry, bakterie, prochlazení nebo přetížení? Nebo se jedná o něco energetického a nehmotného? Vyléčí nás pouze odstranění příznaků nemoci nebo je třeba zacílit skutečnou příčinu onemocnění? Dobrali jste zrovna třetí platíčko antibiotik, otravovala vás zase angína…Stojíte před zrcadlem s kelímkem masti na vaše akné a doufáte, že budete konečně hezčí…Proč se vám nedaří odstranit některé nemoci a stále se vrací?
S hledáním skutečným příčin onemocnění se již zabývají mnozí klasičtí lékaři po celém světě. Lidé se pravděpodobně otevírají jako lastury k novým pravdám a skutečnostem. Člověk žil v minulosti v přírodě a je nadále její součástí . V přírodě lidé hledali příčiny svých bolestí i zdroje uzdravování. Vývojem jsme se ale od přírody vzdálili. Oficiální medicína neřeší příčiny nemocí, pouze zmírňuje naše trápení mastičkami a pilulkami. Tak se z živočišných bytostí staly vaky naplněné chemickými formulemi.
Lékaři sice dnes operují pomocí robotů a příčiny nemocí hledají pomocí mikroskopů, rentgenů a magnetických rezonancí. Důvody onemocnění hledají v těle nebo v jeho okolí, přitom se ta příčina nachází v psychice každého z nás. Lidé spolykají hodně tablet, chodí na kontroly, zafixují si, že jsou nemocní a potřebují lék – stávají se závislými na lékařích. Teprve lékař, který nedá okamžitě lék, ale nabídne nejprve zamyšlení a vyhledání příčiny, nabídne cvičení nebo dietu, má skutečně zájem o nemocného. Důležité je nasměrovat ke změně životní stylu a myšlení. V této souvislosti je přesný výrok Voltaira: „Lékaři sypou léky, o nichž vědí málo, aby vyléčili nemoci, o nichž vědí ještě méně, do člověka, o němž nevědí vůbec nic!“
Vnější faktory, jako stravování, infekce nebo klimatické podmínky, vytvářejí pouze půdu pro rozvoj nemoci. Je to něco hluboko v nás, co způsobuje nemoci. Často se za chronickou nemocí schovává dlouhodobě neřešený citový problém. Lidé s vysokým tlakem v sobě často dusí pocity. Pokud vás obtěžují žaludečními vředy, máte strach, že neobstojíte v nějaké životní roli. Nedokážete strávit, kdo vlastně jste. Tlusté střevo představuje schopnost zbavit se toho, co nepotřebujeme. Lidé trpící zácpou se bojí nedostatku. Nevyhodí staré oblečení, nepotřebné věci a nedopřejí si potěšení, protože musí šetřit. Páteř je opěrný systém našeho těla. Problémy v oblasti zad signalizují absenci opory. Bolavá kolena signalizují tvrdohlavé ego, nepružnost a nepřizpůsobivost. Urologické nebo gynekologické potíže zase vyvolávají konfliktní partnerské vztahy. Potíže s očima nebo ušima znamenají nechuť něco vidět nebo slyšet. Je opravdu pozoruhodné, jak orgány souvisí s našimi psychickými bloky.
Co je to nemoc?
Encyklopedie uvádí, že choroba je souhrn reakcí organismů (rostlin, živočichů a člověka) na poruchu rovnováhy mezi organismem a prostředím. Jedním z hlavních životních zákonů je udržování dynamické rovnováhy neboli homeostázy. Nemoc je signálem porušení této rovnováhy a ukazuje, kam zaměřit svou pozornost. V naší kultuře je nemoc považována za zlo. Je to něco, co nezáleží na nás a je zvykem hledat příčinu jejího vzniku někde mimo člověka. Ten tak zaujme pohodlnou pozici, kdy za své nemoci nemůže a problém mají řešit lékaři. Pak obviňuje okolnosti, špatné počasí, lidi kolem nebo práci lékaře. Bohužel takto se nevyléčí žádná chronická nemoc. Ta se následně stěhuje od orgánu k orgánu a pacient od specialisty k specialistovi. Klíčové je nahlédnutí do svého nitra. Pokud člověk přijme zodpovědnost sám za sebe, včetně projevující se nemoci, dojde ke zjištění, že možnost uzdravení má ve svých rukou – přesněji v hlavě…
Jak pochopit nemoc?
Většina chemických léků, fungujících jako naše opěrné berle, má v názvu předponu anti-. Jsou namířeny proti něčemu. Antidepresiva, antihypertenziva, antibiotika apod. Účelem léků je pouze potlačit symptomy, protože jsou považovány za otravu a je třeba se jich rychle zbavit. Nemocný v zásadě nechápe svou nemoc. Symptomy by se měly vnímat jako ukazatelé. Jsou to vlastně blikající kontrolky našeho těla. Léčení nemá význam, pokud nemoc nepřivede ke změně myšlení. Každá nemoc chce něco sdělit a přivést k poznání, že jsme ublížili sobě či druhým. Nemoc je jakýmsi výsledkem našich myšlenek a činů – plní funkci svědomí.
„Myšlenky přicházejí a odcházejí a tělo si jich po fyzické stránce ani nevšimne. Jenže pokud přetrvávají zátěžové faktory v myšlenkách delší dobu, vychýlí hladinu důležitých prvků v mozku a v celém těle a zhorší tak zdravotní stav,“ říká doktorka Darin D. Doughertyová z Massachusettské všeobecné nemocnice. Ve své studii uveřejněné v odborném časopise Psychosomatic Medicine tvrdí, že emocionální faktory přímo ovlivňují odolávání těla vůči běžnému nachlazení, chřipce nebo rýmě. Známý psychiatr Cyril Höschl sdělil, že několikrát v praxi zažil, jak člověk trpící kancerofobií opravdu rakovinou nakonec onemocněl. Tělo zrcadlí naše myšlenky a přesvědčení.
Jak nemoc vzniká?
Negativní emoce a myšlenky způsobují nemoci. Určitý orgán nebo ústrojí organizmu plní nejen specifickou fyziologickou funkci, ale nese také emocionální zátěž. Pro vyléčení nemocného člověka je třeba najít příčiny onemocnění a odstranit je. Každý si nemoc vytváří sám. Nemoc plní pro člověka nějakou funkci, v některých případech jsou funkce zjevné, v jiných skryté. Základní mechanismy vzniku onemocnění jsou výsledkem mnoholetých výzkumů, s kterými psychoterapeut V. Sinelnikov začal ještě za studia na lékařské fakultě. Představíme si základní z nich:
1. Skrytá motivace – podvědomí prostřednictvím nemoci uskutečňuje nějaký pozitivní záměr
Onemocníme, protože chceme více pozornosti a podpory. Například děti ji vyžadují od rodičů, staří lidé od dětí. Další možnou funkcí je sebeobrana. Když se nám nechce do práce, chřipka je ideálním způsobem, jak být chvilku nemocný a odpočinout si. Často může onemocnění plnit funkci záchranné brzdy před spuštěním nežádoucího chování. Taková angína je překážkou před vyjádřením zakázaných citů.
2. Působení zhoubných myšlenek – nemoc je vnějším odrazem našich myšlenek a chování
Myšlenka je univerzální forma energie, která má tvůrčí i ničivou energii. Nadáváte a urážíte často někoho? Přejete někomu zlo? Litujete někoho? Myslíte si, že jste špatní, zlí a nosíte v sobě pocit viny? Pokud ano, nastartovali jste program sebezničení. Hlavními našimi nepřáteli jsou: pýcha, egoismus, pohrdání, nenávist, zlost, lítost, pomsta nebo odsuzování. Nenávist je největším projevem nepřijetí. Rozebereme-li slovo „nenávidím“ na jeho části ne-ná-vidím, vypadá to, že se ho v myšlenkách zbavujeme: „Již tě nevidím.“ Často používáme: „Kliď se mi z očí“ nebo „Nechci tě vidět.“ Nechtění vidět člověka rovná se nenávist. Každý jsme součástí jednoho Vesmíru. Posíláte-li negativní myšlenky někomu, popíráte tím existenci sebe. Program ničení se tak otočí proti samotnému autorovi na sebezničení.
3. Bolestivé zkušenosti z minulosti – prožitý emocionální otřes
Ve většině případů je potřeba příčiny onemocnění hledat v minulosti. Pocit viny kvůli nějakému skutku může změnit celý život. Pokud dochází k tomu, že člověk nemůže zvládnout situaci, potlačí emocionální bolest a zažene jí hluboko do podvědomí. Tato ohniska by měla být prozkoumána a odstraněna.
4. Používání vět s dvojím smyslem
Zaměřte se nato, co říkáte. Kontrolujte slovní spojení, které pronášíte v každodenním životě. Sledujte, zda náhodou nepoužíváte věty jako: „Já se z toho zblázním…“, „Z těch dětí mě bolí hlava…“, „Nemůžu se na to dívat…“, „Hlava mi jde z toho kolem…“ Pokud ano, zamyslete se nad tím.
Neudržujte dohodu s nemocí. Chorobu v těle drží myšlenka, její sledování a pozornost, kterou jí věnujeme. Tím se udržuje při životě. Je to vlévání oleje do ohně. Pokud se necítíte právě nejlíp, nemluvte o tom – pokud nechcete, aby se nemoc zhoršila. Nebavte se s lidmi o jejich nemocech, dodáváte jim tak energii. Místo toho se pokuste stočit hovor na pozitivní věci.
K příčině nemocí má v současnosti blíže léčitel než lékař působící medikamenty pouze na tělo. Nejčastější léčitelské postupy mohou jít o stupeň hlouběji k příčině, protože poznají, že vypadávání vlasů způsobuje například problém v nadledvinkách a následně se zaměří na ně. Harmonizace čaker, akupunktura, odrušení geopatogenních zón nebo dobíjení energie může nemoc „naoko“ vyléčit. Člověk odchází od léčitele jako znovuzrozený, plný energie a pocitově uzdraven. Ale je to jako lít vodu do děravého vědra. Ta voda ve vědru stejně časem vyteče. A jsme tam, kde jsme byli…Placebo, pozitivní myšlení, vizualizace, léčivé obrazy (pokud nevysvětlují příčinu), (auto)sugesce zase překrývají skutečný problém na duši. Změní se sice myšlení a energie člověka, ale původní příčina nemoci může dál přetrvávat ukrytá.Teprve duchovní léčitel, poradce, či etikoterapeut pomůže odhalit problém v duši člověka. Úspěšná léčba spočívá ve změně člověka v lepšího člověka. Jejím základem je pochopení nesprávných myšlenek, pocitů, chtění a jejich odstranění. Pokud se tak stane, je možné léčbu urychlit energetickým zásahem léčitele. Zlomit něco ve své psychice a přiznat svůj problém chce také odvahu. Kolikrát se jedná o rozmotávání bolestivého klubíčka, avšak pomyslete na ten výsledek. Zbavte se škodlivých myšlenek a udělejte prostor novým, hezčím a čistějším.
„Přijde čas, kdy bude hanba být nemocný, kdy nemoci budou chápány jako výsledek působení zvrácených myšlenek.“
Wilhelm von Humboldt
***
Publikoval(a) Deena 2nd February 2012
http://deenamedia.blogspot.cz/
ĎAKUJEME:
