MY A LPĚNÍ

Často navazujeme vztah s něčím nebo s někým, protože uvnitř , hluboko v sobě máme strach, že bychom bez nich nebyli kompletní. Máme strach z přítomnosti neznámého a máme pocit, že zůstaneme oloupeni, osamoceni, bez toho určitého vnějšího majetku, bez toho člověka, nebo životního stylu. Někteří jsme se s tímto tak ztotožnili, že to prožíváme jako naši opravdovou identitu: moje děti jsou….můj život je….já jsem ta a ta….samé moje…moje….moje…já…já…já. Někdy je to tak silné, že se bojíme, že bez toho nebudeme. Bojíme se neexistence.
Jsme potom pobouřeni, když nám nějaký mladší člověk řekne, že klíč ke svobodě je v nelpění. Říkáme si, že přece nejsme žádní materialisté.

Příběh:
Jeden vysoký osvícený mistr byl také velmi bohatý, vlastnil několik továren. Měl svého mladšího následníka. Učitel toužil najít v obchodech jeden malý porcelánový hrníček, který mu scházel do počtu 12. Našli jej v obchůdku se starožitnostmi v malé vesnici. Starožitník poznal pobatého člověka, řekl si, prodám mu jej za velkou a nadnesenou částku a budeme mít se ženou do důchodu vystaráno. Řekl svoji cenu a čekal na reakci zákazníka. Ten prohlásil, že tato cena je velmi nadnesená a že jej koupí jen za částku, kterou řekl sám, protože je to opravdu hodnota hrníčku.Starožitník šel s cenou 3krát dolů, ale za cenu kupujícího nechtěl hrníček prodat. Rozloučili se tedy a z krámku odešli. Starožitník vyběhl za nimi a zavolal je zpět, aby hrníček prodal za požadovanou cenu zákazníkovu.
Mladšímu následníku se zalíbil vykládaný meč, chtěl jej koupit. Zachoval se jako jeho učitel. Nepřistoupil na cenu stanovenou starožitníkem, ale stanovil cenu svoji. Starožitník slevoval, ale za požadovanou cenu jej neprodal. Kupující tedy z krámku odešel a čekal, že jej starožitník také zavolá zpět, ale nestalo se.

Ptal se tedy svého učitele, proč jej nezavolal také zpět. Učitel mu vysvětlil, že starožitník z něj cítil takovou touhu po meči, že ví, že ráno, jakmile otevře krámek, bude žák jeho prvním zákazníkem a meč si koupí za cenu stanovenou starožitníkem.
Žák se nahněval a říká: „Mistře, vy jste přece také po šálku toužil, tak proč?“
Bylo to proto, že cítil, že moje cena je vážně stanovená- že jsem svobodný, věděl, že se nevrátím. U tebe cítil tvou chtivost“.

V čem je to vaše tajemství? Prozradím ti tedy svoje tajemství.
„Každou noc, než jdu spát, padnu na kolena a celým svým srdcem děkuji Bohu za všechno požehnání, kterého se mi ten den dostalo. Nabídnu mu své továrny, svoji duchovní školu, svoje žáky, svoji rodinu, své přátele. V duchu si představuji, že továrny shořely, žáci se rozutekli, moje děti, manželka a přátelé odešli do náruče Světla. Dokončím modlitbu a jdu spát jako naprosto svobodný a chudý člověk.
Ráno se probudím, rozhlédnu se kolem sebe, pozdravím nový den, přivítám Boží milost, která mne obklopuje. Znovu padnu na kolena a děkuji Bohu za další den, v němž mi požehnal všemi těmito dary, které spravuji a opatruji. Nikdy ty dary nebyly moje, jsem jenom jejich správcem, je to půjčka. Všechno je jenom půjčka.“

Závislost na vnějších věcech není jediná, kterou v životě prožíváme.
Je tu rafinovaná a ještě silnější a záludnější závislost – závislost na našich myšlenkách, získaném vzdělání a přijatých názorech.
Naše životní zkušenosti nám navíc umožnily zformovat názory, které nyní považujeme za životní pravdu. Nenápadně jsme se na těchto svých názorech stali závislými.Jestliže se náš skutečný názor shoduje se skutečností, dáváme si tichý souhlas k tomu, abychom přestali zkoumat život. Schováváme se za svoje znalosti, vyvyšujeme se nad ostatní. Všechno vidíme skrze filtr našich názorů, zatímco život pokračuje dál, my zůstáváme zaklesnutí ve starém, protože se nedokážeme vzdát svých starých názorů.
Teprve, až odhodíme to všechno, o čem jsme se domnívali, že je pravda, můžeme odhalit nekonečnou moudrost.
Svobodu můžeme prožít jenom tehdy, když se zbavíme závislosti na tom, co jsme se naučili, na získých vědomostech, názorech, což jsou duševní výtvory plynoucí z naší minulosti, které odpoutávají naši pozornost od toho, co je pořád zde- novosti současného okamžiku.
Jakmile se rozhodneme zbavit toho, co víme, všechny filtry, které nás odpoutívají od současnosti- od novoty současnosti – zmizí. Zůstane jenom nezatemněné vědomí.
Říká se, že ti, kteří nevědí – vlastně vědí a ti, kteří vědí- vlastně nevědí!!!!
Budeme-li nevinně spočívat v ochotě nevědět, odhalí se nám pravda.
________________________________________________

A ♥ A

ĎAKUJEME:

Probuzení * 2012 * – Awakening * 2012 *