Lidská situace: ztracenost v myšlenkách.
Většina lidí je po celý život uvězněna ve svých myšlenkách. Tito lidé nikdy
nepřekročí hranice svého malého osobního já, které je ovlivněno minulostí.
Každý člověk má v sobě rozměr vědomí, jenž je mnohem hlubší než myšlení. Tento rozměr je skutečnou esencí toho, čím jste. Můžete tomu říkat přítomnost, vědomá pozornost nebo nepodmíněné vědomí. V tradičním učení
tomu říkají Kristus v našem nitru nebo Buddhova přirozenost.
Nalezení tohoto rozměru vás osvobodí od utrpení, které způsobujete sobě
i ostatním lidem, když dovolíte, svému malému já, aby řídilo váš život.
Láska, radost, tvůrčí rozlet a vnitřní klid mohou vstoupit do vašeho života
jedině skrze tento nepodmíněný rozměr vědomí. Začnete-li si uvědomovat, že myšlenky ve vaší hlavě jsou pouhé myšlenky, dokážete-li vnímat své emoční a duševní procesy, znamená to, že ve vašem nitru vzniká rozměr, v němž se rodí všechny myšlenky a pocity – onen vnitřní prostor mimo čas, v němž se vyvíjí váš život. Proud myšlenek má ohromnou sílu, která vás snadno táhne s sebou. Každá myšlenka předstírá, že je strašně důležitá a každá se snaží zaujmout
veškerou vaši pozornost.
Doporučuji vám nové duchovní cvičení: neberte své myšlenky vážně.
Lidé se velmi snadno uzavírají do svých myšlenkových vězení.
V touze poznávat, chápat a ovládat považuje lidská mysl své vlastní názory
za realitu. „Takhle to je,“ říká. Musíte přesahovat své myšlení, abyste
si uvědomili, že všechny vaše interpretace života jsou jen názory. Jsou to jen
myšlenky. Realita je však sjednocený celek, v němž je všechno vzájemně
spojené a nic neexistuje samo o sobě. Myšlení tříští realitu na kousky.
Vaše mysl je velmi užitečný a účinný nástroj, ale jakmile vás začne ovládat,
jakmile zapomenete, že je jen jedním z aspektů vašeho vědomí, stává
se velice omezující.
Moudrost není produktem myšlení. Hluboké poznání, které je moudrostí,
vzniká, pokud někomu nebo něčemu věnujete plnou pozornost. Pozornost
je prvotní inteligence, vědomí samo. Pozornost překonává hranice vytvořené
pojmovým myšlením a díky tomu si uvědomujete, že nic neexistuje samo
o sobě. Pozornost spojuje vnímajícího s vnímaným v jednotném poli vědomí.
Je léčitelem odloučenosti. Kdykoli jste pohrouženi v myšlenkách, vyhýbáte se realitě. Nechcete být tam, kde jste. Tady, teď.
Dogmata – náboženská, politická, vědecká – vznikají z mylného názoru,
že myšlení může obsáhnout realitu či pravdu. Dogmata jsou kolektivním
pojmovým vězením. Je podivné, že lidé své vězeňské cely milují, protože jim
dávají pocit bezpečí a falešný pocit vědění.
Nic nezpůsobuje lidstvu větší utrpení než dogmata. Je sice pravda, že každé
dogma se dříve či později zhroutí, neboť realita nakonec odhalí jeho
nepravdivost; nicméně pokud si neuvědomíte jeho klamnou povahu, staré
dogma bude nahrazeno dogmaty novými. V čem spočívá tento základní klam ? Ve vašem ztotožňování se s myšlením.
Duchovní probuzení je probuzení ze snů myšlení.
Sféra vědomí je mnohem rozsáhlejší, než myšlení dokáže pochopit. Jakmile
přestanete věřit všemu, co si myslíte, překročíte hranice myšlení a uvědomíte si, že nejste tím, kdo myslí. Mysl věří, že nemá nikdy ničeho dost, a proto chce stále víc. Jestliže se ztotožňujete se svou myslí, snadno se začnete nudit. Nuda je známkou toho, že vaše mysl touží po nových podnětech, po nové potravě, neboť její hlad není nasycen.
Když se nudíte, můžete uspokojit mysl tím, že si otevřete nějaký časopis,
někomu zatelefonujete, zapnete si televizi či počítač, jdete na nákup nebo – a
to není tak výjimečné – předáte duševní pocit nedostatku svému tělu
a dočasně je uspokojíte tím, že se najíte. Nebo se můžete i nadále nudit a sledovat, jak se cítíte. Jakmile si uvědomíte pocit nudy a roztěkanosti, vaše nitro se naplní klidem. S postupným rozšiřováním vnitřního klidu začne pocit nudy a roztěkanosti ustupovat. Takže i nuda vám může ukázat, čím jste a Čím nejste. Uvědomíte si, že nejste tím „znuděným člověkem“. Nuda je pouze
přechodným pohybem energie ve vašem nitru. A nejste ani smutným,
rozzlobeným či ustrašeným člověkem. Nuda, hněv, smutek a strach nejsou
„vaše“, nejsou osobní. Jsou to jen přechodné stavy mysli. Prostě přicházejí
a odcházejí. Vy nejste ničím z toho, co přichází a odchází. „Nudím se“. Kdo si to
uvědomuje ? „Mám strach, jsem smutný a rozzlobený.“ Kdo si to uvědomuje ? Vy jste vědomím, nikoli duševním stavem, jejž si uvědomujete.
Předsudky jsou známkou toho, že se ztotožňujete se svou myslí. Jste-li
zaujatí, pak nevidíte druhého člověka, ale jen představu, kterou jste si o něm
utvořili. Redukovat živého člověka na pouhou představuje formou násilí.
Myšlení, které není zakořeněné ve vědomí, se stává samoúčelným
a nefunkčním. Chytrost postrádající moudrost je velice nebezpečná
a destruktivní. To je současný stav většiny lidstva. Růst myšlení ve formě
vědy a technologie, ačkoli není sám o sobě ani dobrý, ani špatný, se stává
destruktivním, protože často nemá kořeny ve vědomí.
Příštím krokem lidské evoluce bude překonání hranic myšlení. To je náš nejdůležitější úkol.
Samozřejmě to neznamená, že bychom měli přestat myslit, ale že bychom
se s myšlením neměli ztotožňovat.
Vnímejte energii svého vnitřního těla. Jakmile ji začnete vnímat, duševní hluk
se utiší nebo úplně zmizí. Vnímejte energii ve svých rukou, nohou, břiše
a hrudi. Vnímejte život, kterým jste, život, který oživuje vaše tělo.
Tělo se pak stane bránou do vnitřního prostoru, jenž existuje hluboko pod
nestálými emocemi a myšlenkami.
Ve svém nitru máte život, jejž můžete vnímat celou svou bytostí, nikoli jen
hlavou. Každá buňka je živá v oné přítomnosti, v níž nepotřebujete myslit.
Když je však v tomto stavu potřeba vymyslit něco praktického, myšlení máte
stále k dispozici. Mysl je schopna fungovat velice dobře, jestliže se skrze
ni vyjadřuje vaše vyšší inteligence.
Možná jste si nevšimli, že se ve vašem životě spontánně vyskytují krátké
okamžiky, v nichž jste při plném „vědomí, aniž myslíte“. V takových chvílích
jste soustředěni třeba na nějakou manuální činnost či jdete po ulici nebo
čekáte ve frontě a uvědomujete si přítomný okamžik tak dokonale,
že obvyklý duševní hluk je nahrazen vědomou přítomností. Nebo se díváte
na oblohu či někoho posloucháte, aniž k tomu máte jakýkoli vnitřní
komentář. Vaše vnímání je úplně jasné, nezamlžené myšlením. Vaše mysl tyto okamžiky nepovažuje za důležité, protože má na starosti „důležitější věci“. Takové okamžiky nejsou obvykle příliš pozoruhodné, a proto jste si jich nikdy nevšimli. Ve skutečnosti se vám nemůže stát nic důležitějšího, neboť takové situace jsou počátkem přechodu od myšlení k vědomé přítomnosti.
vykněte si na stav „nevědění“. To vás dovede za hranice mysli, neboť mysl
se vždycky snaží všechno vysvětlovat a interpretovat. Mysl se bojí, že něco
nepochopí. Takže až vám přestane vadit, že něco nevíte, teprve pak jste překročili hranice mysli. Z tohoto stavu se rodí hlubší poznání.
z knihy:
E.Tolle: Ticho promlouvá
