„Měli bychom si stále pamatovat, že nejvíce síly a moudrosti jsme získali v dobách největších těžkostí.“
– Dalajlama
Jak už slovo „ztroskotat“ napovídá, dochází k rozpadu věcí – někdy na dvě, někdy na více částí. A právě tímto rozštěpením, tímto rozpadem na jednotlivé části, se dostanou na povrch témata, k nimž bychom se jinak nedostali.
Jsme donuceni zastavit se a uvědomit si věci, které jsou důležité pro náš další vývoj. Uvědomíme si, žejsme možná opomíjeli důležité rysy naší osobnosti. Že jsme se nejspíš vydali cestou, která nás z dlouhodobého hlediska odvedla od našeho vlastního štěstí nebo že jsme se snažili dosáhnout věcí, které za to vůbec nestály. Ztroskotání nám často také pomůže zabrzdit těsně před tím, než bychom padli vyčerpáním.
Ve ztroskotání leží vždy i síla spočívající v nových zkušenostech a poznáních.
I když ztroskotání v daném okamžiku bolí, zahrnuje v sobě často velikou šanci, jak se znovu přiblížit svému štěstí. Je to proto, že jsme ve svém nitru rozpoznali, co je nám vlastní. S každým dalším ztroskotáním žijeme více a více svůj vlastní život, a ne život podle představ jiných lidí.
Ztroskotáme-li, často to znamená, že jdeme svou vlastní cestou.
Ztroskotáme-li, měli bychom to přivítat a přijmout. Ztroskotání nám ukazuje naši vlastní cestu. V takové situaci můžeme často objevit skutečné životní úkoly, které jsou nám vlastní a které nás učiní šťastnými. Pomůže nám to při hledání smyslu našeho života. Přesně takové okamžiky probuzení mi v životě pokaždé pomohly osvětlit body, které prohloubily moje poznání a umožnily mi nahlédnout do ještě větší hloubky.
Každé ztroskotání je tedy šancí, jak se přiblížit vlastnímu štěstí.
Štěstí je… využít každou změnu osudu jako šanci.
* * *
– z knihy Jednoduše buďte šťastní, Pierre Franckh
