Vzhledem k tomu, že člověk je v první řadě duše, pak konstruktivní změny se projevují jako pocit lásky v duši, pocit štěstí, pocit Boží přítomnosti ve všem a všech, pocit lehkosti a radosti, vnímání Vesmíru jako celku, vnímání, že vše je absolutně rozumné ve svém nejvyšším aspektu a problémy a potíže existují pouze na vnějších rovinách, vnímání přítomnosti Boží vůle, která je absolutně prospěšná, životodárná a rozumná. Pokud se v duši objevuje světlo, znamená to, že konstruktivní změny začaly. Může to být doprovázeno výraznými změnami v životě a zdraví, není to však ukazatelem. Hlavním znakem jsou naše pocity. První změny nejsou vždy nutně doprovázeny zlepšením kvality života nebo rychlým uzdravením se ze všech nemocí. Někdy je to naopak: zvnějšku se vše zhoršuje a přitom se duše harmonizuje a přivádí do pořádku. Jinými slovy, práce na sobě je cestou, která je orientovaná na dlouhodobou perspektivu, její začátek není vždy doprovázen vnějšími konstruktivními změnami.
S. N. Lazarev – Člověk budoucnosti 2 (Výchova rodičů 1)
zdroj: Cestou Světla