Jen ten, kdo svou práci miluje, v ní má dlouhodobý úspěch. Jen ten, kdo svou práci vykonává rád, neustále vysílá pozitivní energii a ostatní lidé cítí, že ve své práci nachází sám sebe. Pak je radost takovému člověku dávat práci. Jeho myšlenky pak říkají: „Pracuji rád. Jsem tu rád. Dělá mi radost, že tu mohu pracovat.“ Naopak ten, kdo svou práci vykonává jen pro peníze, ten vysílá zcela jiné myšlenky: „Mám toho dost. Nechci tady být.“
Kdo svou práci dělá jen proto, že si musí nějak vydělávat na živobytí, nezíská ze své práce žádnou energii, žádnou sílu ani radost. Jestliže člověk během práce myslí jen na to, až konečně bude padla, nebo se těší jen na víkend či 
dovolenou, aby konečně pár dní nemusel pracovat, pak ve skutečnosti svoji práci odmítá. Snaží se jí vyhnout, snaží se jí uniknout a cítí se být nucen provádět neoblíbenou činnost, aby uživil svou rodinu nebo mohl zaplatit nájem za byt.
Pohlíží-li člověk na svou práci takto, stane se to brzy pro všechny utrpením. Člověk má pocit, že těžce pracuje, a trpí pod nároky, které jsou na něj kladeny, a toto vnitřní odmítavé stanovisko cítí všichni zúčastnění. Je rovněž dost riskantní věnovat se následující myšlence:
„Jsem nedostatečně placen/a, nedostává se mi dostatek uznání, zasloužil/a bych si mnohem lepší místo.“
Člověk si nepřeje lepší místo, chválu nebo uznání, jen je permanentně nespokojený. Ale přesně touto myšlenkou vyvolává vnitřní rozpolcenost.
Profesní nespokojeností člověk vyvolává vlastní vnitřní rozpolcenost mezi sebou samým a svým pracovním místem.
Neměl by se proto divit, když potom najednou dostane výpověď. Ve skutečnosti se od svého pracovního místa oddělil už dávno. Vnitřně už se svého místa dávno vzdal. Vnější výpověď je jen logickým následkem podvědomého přání a zaměstnavatel je už jen „naším pomocníkem“, oficiálním orgánem splnění našeho přání.
Oddělíme-li se vnitřně, následuje brzy i vnější oddělení.
Plní-li naopak člověk svoje pracovní úkoly rád, protože ho to baví, protože mu to dělá radost, pak se nejen jeho vlastní život stane harmonickou záležitostí, ale současně bude dobře vycházet se svými kolegy a nadřízenými, kteří s ním budou rádi spolupracovat.
Ten, kdo rád pracuje, je vždy dobrou pracovní silou a bude pravděpodobně zařazen mezi ty, kterým bude zvýšen plat, aniž by o to musel žádat. Jde jen o to, abychom změnili vnitřní přístup k věcem.
Úspěšné přání si není nic jiného, než změna našeho pohledu na věc. Přejeme-li si, abychom byli se svou prací spokojeni a byli jsme v ní šťastní, brzy se to projeví i v našem životě, protože my sami se změníme ve šťastného člověka. Potom už práce neznamená stres, ale jen čistou radost.
* * *
– z knihy Prostě si to přejte, a to s lehkostí, Pierre Franckh
ĎAKUJEME:
autor: Svět zázraků