Při komunikaci lidí se neustále uvolňuje energie.
Jak informace, tak energie mají své vlastní zabarvení a svůj vlastní vektor. Energie může být agresivní, ale může být i tvořivá.
Pokud se soustředíme na negativní vlastnosti člověka, tehdy na něj stále více vrháme negativní energii, která i nás následně zabíjí.
Negativní vlastnosti chceme zničit a pozitivní posílit. Proto když vidíme pozitivní kvality v jiném člověku, vydáváme energii tvořivou.
Ale je tu problém.
Pokud je negativní postoj člověka vůči nám vyvolán naším vnitřním stavem, pak mu můžeme odpustit, dobře o něm smýšlet, ale on se bude i nadále k nám chovat špatně. Proto si myslím, že v první řadě je nutné najít dobré vlastnosti v sobě a rozvíjet je. A nejdůležitější naší kvalitou je, že jsme podobní Bohu a že naše duše je ve stejném hlavním aspektu Božská a věčná. To je nejdůležitější naše pozitivní kvalita. Pokud se naučíme milovat Boha v sobě, pak tuto pozitivní kvalitu dokážeme vidět v každém člověku. A tehdy, i když vidíme špatné vlastnosti, které se nerozpouštějí a nemizí, budeme pomáhat člověku změnit se.
Když je v duši láska, nedostatky již neděsí.
Tehdy pochopíme, že člověk nemůže být dokonalý, ale musí se neustále rozvíjet a zlepšovat.
Budeme-li se však snažit nevidět špatné na lidech v našem okolí, ale vidět jenom to dobré, pak se toto uctívání pozitivního může proměnit v pravý opak.
Na každého člověka je nutné se dívat jako na projev Božského principu a pomáhat mu překonat jeho zvířecí princip. Dítě je třeba především chválit a méně kritizovat za špatné – to je hlavní princip pedagogiky. Špatné je taktéž nutno vidět a hodnotit, nikoliv však jako zdroj zla a cíl pro zničení, ale jako prvek nedokonalosti, který postupně mizí, jak je zvířecí princip v člověku překonáván.
S. N. Lazarev – Člověk budoucnosti 5 (Výchova rodičů)
zdroj: Cestou Světla
