Dítěti je možné povolit všechno
Pro mnoho rodičů je velkým problémem rozhodnout, co dítěti dovolit a co zakázat. Různých rad na toto téma existuje nespočet. Pojďme si to rozebrat.
Ve skutečnosti je možné dítěti povolit všechno, ale! Pouze v určených mezích. A právě stanovení správných hranic je jedním z nejdůležitějších úkolů rodičů. Stanovit hranice znamená určit dítěti v závislosti na jeho věku, kdy má jít spát, co má jíst apod.
Často však vzniká pocit, že pokud své dítě omezujeme, asi ho dostatečně nemilujeme a jsme na něj příliš přísní.
Jak tedy správně nastavit hranice?
Především celý systém pravidel a omezení, který pro dítě nastavujeme, musí vycházet z lásky. Dítě musí hranice přijmout s porozuměním a ideálně samo s nimi souhlasit.
Na druhou stranu to stále jsou hranice. Nejde o to, co by si dítě přálo, ale o podmínky, které musí plnit – a to důsledně, i když se mu nechce.
Jak ale dítě přivést k tomu, aby samo přijalo omezení, která mu nastavíme? Abychom mu je nemuseli neustále připomínat a samo je dodržovalo?
Toho lze dosáhnout ne „policejním“ tlakem ze strany rodičů, ale vlivem prostředí a příkladem. Pokud se okolí chová určitým způsobem, každé dítě ho bude napodobovat.
Plněním požadavků prostředí dítě vnímá jako úspěch a plní je bez vnitřního odporu. Je třeba najít vnější vzory, které dítě považuje za důležité, a potom bude ochotně následovat pravidla.
Takovou roli mohou hrát například sportovní oddíly. Dítě si také může brát příklad od staršího sourozence, kamaráda či souseda, kterému závidí a kterého vnímá jako silného a významného. Na starší děti se totiž malé děti vždy dívají s obdivem. Dospělí pro ně bývají jako „nábytek“, ale starší děti jsou vzorem.
Proto lze vytvořit pro dítě vhodné prostředí. Zvěte k sobě domů kamarády, objednávejte jim třeba pizzu, a hlavně zajistěte, aby se drželi pravidel, která považujete za důležitá, a aby si vaše dítě užívalo společné chvíle s nimi.
Pokud rodiče budou dítě pouze nutit, časem je začne nenávidět a při každé příležitosti bude jejich pravidla ignorovat. Nakonec může jejich domov opustit.
Prostě milujte své dítě
Dítě musí vědět, že rodiče jsou vždy na jeho straně. Neměli by nikdy zradit jeho důvěru a hranice nastavovat jen tehdy, když je to opravdu nutné. Pokud dítě bude cítit, že rodiče jsou jeho spojenci, přijme i jejich omezení.
Rodiče by měli organizovat vnější situace, ve kterých dítě samo pochopí potřebu hranic. To vyžaduje kontakt s okolím – sousedy, školou, a kontrolu všech faktorů, které na dítě působí. A v konečném důsledku – prostě ho milovat.
Pokud dítě hranice překročí, v žádném případě ho netrestejte. Trestem by měl být stud, který dítě pocítí, když ho okolí napomene. Stud je jediným správným prostředkem v takových situacích. Pouze stud dítě zabrání v opakovaném porušování pravidel.
Dalším stimulem je respekt. Pokud okolí projeví úctu za dodržování pravidel, dítě je bude snadno a rádo plnit.
Střídejte si role
Dovolte dítěti pomáhat v domácnosti. Vytvářejte situace, kdy to bude dělat s radostí – třeba hravou formou společného vaření. A někdy ho postavte do role, kdy rodiče „nemohou“ uvařit oběd a dítě je požádáno, aby to udělalo samo.
Společné rodinné aktivity by měly přinášet radost. Rodina je totiž o tom, co nás spojuje – ve stejném poměru. Pro vytvoření rovného vztahu dovolte dítěti stát se „rodičem“: vyměňte si role – dítě je teď táta nebo máma a rodiče jsou děti. To rodičům umožní vidět sebe samé očima svých dětí, což je pro budování teplých rodinných vztahů velmi důležité.
Je nutné povolit dítěti určitou míru samostatnosti. Touha po nezávislosti totiž vychází z přirozeného egoismu a násilím ji nelze zlomit. Ale lze dítě vést k tomu, aby našlo radost ve spojení s ostatními a samo nechtělo být izolované.
Nezakazujte dítěti přátelství
Není možné zakazovat dítěti, s kým se smí přátelit. Zákazy ani moralizování nepomohou – naopak. Dovolte dítěti volit si přátele, ale zajistěte, aby si samo vybralo ty, kteří na něj budou působit pozitivně.
To znamená, že rodiče by měli předem zjistit, v jakém prostředí se jejich dítě pohybuje. Protože jakmile je dítě v určité společnosti, žádná kritika již nepomůže – jen naruší vztah mezi rodiči a dítětem a dítě samo tím utrpí.
Kritikou společnosti dítěti jen ublížíte – nebude přijato zpět ani tam, ani doma. Tím by rodiče dítě odtrhli od života.
Pokud chcete změnit prostředí dítěte, musíte se přestěhovat jinam, kde bude blíže k lepšímu prostředí. Ale pokud už v nějaké skupině je, nesmíte to kritizovat.
Můžete společně s ostatními rodiči nepřímo ovlivnit celé dětské prostředí, ale nikdy přímo dítě. Naopak, podporujte jeho budování vztahů a učte ho, jak je budovat správně.
Všechno v rodině
Podporujte dítě v tom, aby se dělilo o všechno, co zažilo. Vyhraďte si čas – třeba jednou týdně –, kdy se celá rodina sejde a každý poví, co se mu za uplynulý týden přihodilo. Důležité je, aby každý dostal možnost promluvit a vyslechnout ostatní.
Nakonec byste měli dospět ke společnému porozumění – třeba ne k jednomu řešení, ale ke společnému pohledu, pocitu. Tak získáte možnost vcítit se jeden do druhého.
Nikdy nenutit malé členy rodiny, aby mysleli jako rodiče. Rodinu vytvářejí všichni rovnocenně – a čím jsou členové menší, tím více to na rodině záleží. Skutečné sjednocení vzniká pouze v rovnosti.
Rodiče děti rodí a zabezpečují, ale jednotu v rodině vytváří všichni dohromady: děti svými dobrými výsledky, chováním, odpovědností, pomocí v domácnosti. Ne proto, že musí, ale proto, že tím vytváří to, čemu říkáme rodina – společné pocity, myšlenky a lásku.
Dítě – partner i učitel
Dovolte dítěti být vaším partnerem. Ukažte mu, že společně budujete přístup k životu, objevujete něco nového a vzájemně se podporujete. Pamatujte, že dítě se neučí od dospělých, ale od sobě rovných. A pokud chcete, aby se rozvíjelo rychleji, udělejte z něj učitele.
Naučte své děti, jak učit ostatní. Tak si osvojí umění spojování, protože to uvidí na příkladu těch, které povedou za pomoci rodičů.
Tím pochopí, jak fungují duševní síly člověka a jak s nimi zacházet. Naučí se také lépe chápat sebe samé, což prospěje celé skupině. Proto rodiče musí hledat příležitosti k interakci mezi dětmi různého věku.
Naučte dítě být šťastné
Měli bychom dětem dovolovat dělat to, co mají rády? Vidíme, že pokud jim dovolíme dělat jen to, co je baví, budou v budoucnu narážet na problémy, protože v dospělosti je víc povinností než libovolných činností.
Pokud si dítě zvykne dělat jen to, co ho baví, bude v dospělosti nešťastné.
Rodiče musí dítě naučit být šťastné v každé činnosti – bez ohledu na to, čím se zabývá. A jediným prostředkem k tomu je umění vytvářet správné vztahy s ostatními. To zaručí dítěti štěstí a úspěch ve všech oblastech života.
Michael Laitman
zdroj: Mezinárodní akademie kabaly – Československo
