Děti se neučí podle toho, co jim říkáme. Děti se učí podle toho, co vidí.
Ať chceme, nebo ne – kopírují naše nálady, zvyky, naše způsoby řešení stresu i konfliktů. Pokud se potýkáme se závislostí, agresí, lhaním nebo nevěrou a nedokážeme si to ani přiznat, dáváme tím dětem neviditelný vzor. Tyto vzorce si pak nesou dál do svého života – jako samozřejmou součást reality.
Psychologie tomu říká modelové učení – dítě pozoruje a přejímá chování autority. To, co my zvládáme (nebo nezvládáme), se tak zapisuje do jejich podvědomí.
Proto je tak důležité postavit se vlastním démonům čelem. Uvědomit si, že naše nevyřešené stíny se neprojevují jen v nás, ale skrze nás i v našich dětech. A právě ony si pak ponesou břemeno, které jsme neunesli my.
Největším darem, který můžeme svým dětem dát, není dokonalost. Je to odvaha pracovat na sobě. Přiznat si chyby, léčit vlastní rány, hledat cesty k lepšímu já. Protože tím dáváme našim dětem to nejcennější – zdravý vzor.
zdroj: Adam Novak
