„Dva se dívali jedním oknem.
Jeden viděl déšť a špínu.
Druhý – zelené listy jilmu,
Jaro a slunce na nebi modrém.
Dva se dívali jedním oknem.“
Omar Chajjám
Otázka: Proč dnes vidíme z velké části jen jedno?
Odpověď: Tak nás vychovali, nemůžeme za to.
Tak nás vychovaly mateřské školky, školy, univerzity, celkový přístup k člověku. A masová média všechny degradují tak, že v lidstvu už vůbec nezůstávají žádné osobnosti. Je třeba hledat svůj vlastní pohled na svět. A to není jednoduché. Musíme najít to, co je nám vlastní, nejít s proudem, nenechat se strhnout tím, co zajímá ostatní. Občas vidíme nějaké děti, které se projevují odlišně. Ty bychom měli podporovat, vychovávat z nich výjimečné osobnosti, které mají vlastní pohled na svět. Obvykle nejsou jako ostatní, mohou působit zvláštně.
Otázka: Myslíte ty děti, které mají nějaký talent?
Odpověď: Ne, nemusí mít na něco talent. Jen vlastní pohled na svět. Někdy se mohou zdát méně rozvinuté než ostatní. To ale není důležité.
Otázka: Máme je tedy nějak vyzdvihovat?
Odpověď: Ano. Každému člověku je třeba dát možnost, aby se rozvíjel podle svých vlastních potřeb.
Poznámka: Ale to se musí umět rozpoznat, to není snadná práce.
Odpověď: Ne, není nutné to rozpoznávat. Společnost by měla být uspořádaná tak, aby každý mohl jít svou cestou. Hlavní je netlačit. A ne to, co máme dnes: postavit se do lajny, sednout, vstát, odchod, známky, fráze.
Poznámka: Ale v tom případě je škola velkým problémem. Škola ničí osobnost. Skutečná škola je místo, kde člověk dostává možnost, aby se rozvíjel podle svých vlastních potřeb. Je to velmi seriózní, dlouhodobý a šetrný přístup ke každému. Není třeba se šprtat klasiky, ani číst nějakých desítky knih. Všechno by se mělo dělat velmi osobitě. Více času bych věnoval umění, jak je psáno v Tóře: tanci, malbě, hudbě. Tomu, co nazýváme umění. To totiž stále více rozvíjí vnitřní svět člověka a on pak cítí, co ho přitahuje, jak se může vyjádřit. A k tomu samozřejmě přidat trochu matematiky, trochu fyziky, určitě astronomii. To vše je napsáno. Věnovat se právě tomu. Ale nejvíce času věnovat zejména umění. Ale nic formálního: Nechat dítě, ať dělá, co samo chce – čmárat, kreslit. A z toho vycházet dál a dál. Takto by se mělo dítě rozvíjet.
Otázka: A co z něj pak vyroste, když bude takto žít?
Odpověď: Však vyroste.
Otázka: To znamená, že bych se vůbec neměl ptát, co z něj bude? Tento přístup je špatný?
Odpověď: Ano. Nemáme právo lidi takto škatulkovat.
Otázka: Ale proč jsme je tak „zaškatulkovali“? Celý systém je vlastně škatulkování. My jsme tím sami prošli! Znamená to, že jsme v člověku něco zabili, že?
Odpověď: My jsme jednoduše zničili jeho „já“, a hotovo, hned v zárodku. Ano. Tak to také bylo zamýšleno. Co potřebují ti, kdo řídí svět? Poslušné vykonavatele a nic víc. Abychom jen plnili to, co oni chtějí. A teď to, co oni chtěli, mizí v prázdnotě a s tím také i my sami. Teď začíná doba, zrození skutečného lidstva!
Otázka: „Já“ bude vyrváno z betonu. Podaří se to vůbec?
Odpověď: To je zákon přírody – nedá se tomu vyhnout.
Otázka: A tehdy to bude opravdu moje „já“?
Odpověď: Ano. Úplně každého.
Otázka: A co je to za „já“?
Odpověď: To bude můj osobní vklad do celého lidstva. Každý bude muset zaujmout své místo. A to místo bude individuální, osobní, jen moje a úplně čisté. Budu přemýšlet, jak sám sebou doplním ten celkový obraz, celé lidstvo.
Z pořadu „Zprávy s Michaelem Laitmanem“, 17. 8. 2020
zdroj: Mezinárodní akademie kabaly – Československo
