mnohí žijú pre svoje túžby. Čo nie je zlé, pokiaľ ich chcú napĺňať pokojne, plynule s trpezlivosťou a vytrvalosťou. Zle je, ak sa pri túžbach objaví pudovosť – agresivita, hnev, nenávisť, neprijatie. Vidíme to v spoločnosti – krádeže, prepadnutia, vraždy. Ale ide aj o osočovanie, urážky a verbálne útoky. Ako sa vyvíjame, keď nedokážeme ovládať svoje základné pudy? Ako si môžeme hovoriť ľudia – vrchol tvorstva, keď sa správame horšie ako zvieratá?
Pýcha začíná výčitkou k Bohu, nespokojeností s osudem, neúctou nebo odsuzováním rodičů, sklíčeností, zřeknutím se lásky k milovanému člověku. To vše je porušením prvního přikázání. Potom následuje uctívání model: klanění se nejenom jiným bohům, ale také lidem, jako by byli božstvem, i sobě samému – svým tužbám a instinktům. A to je již porušení druhého přikázání. Pak se objeví chtíč a láska se nepozorovaně mění ve vášeň a hledání požitku.
Takový člověk ztrácí pocit hluboké úcty k Bohu a respekt k vlastnímu osudu, klade své já na první místo a všechny zásluhy připisuje sobě samému. Uctívá život pro život sám a také vše, co jeho život udržuje a zachovává. Výsledkem je, že všechno, co člověk uctívá, začíná ztrácet, poněvadž to vše jej odvádí od Boha. Člověk si musí uvědomit nebezpečí svých bludů a skrze pokání se navrátit k Bohu.
S. N. Lazarev – Zdraví člověka (40 otázek o duši, osudu a zdraví 2)
zdroj: Cestou Světla
