Skutečná láska není o dokonalosti, ale o hlubokém přijetí. Ti, kdo jsou nám nejbližší – naši partneři, milenci, rodina – mají zvláštní schopnost dotýkat se našich nejcitlivějších míst.
Často v nás vyvolávají silné emoce, ať už radostné nebo bolestné. Někdy nás rozčílí, zklamou nebo nám nechtěně připomenou staré rány. Můžeme si myslet, že problém je v nich a že kdyby se změnili, cítili bychom se lépe. Ve skutečnosti nám ale jen zrcadlí to, co v sobě sami nemáme vyřešené.
Každý vztah je příležitostí k sebepoznání. Když se na naše reakce podíváme s odstupem, zjistíme, že náš vztek, smutek nebo zklamání nevznikají kvůli druhým, ale kvůli něčemu hluboko v nás. Staré bolesti, nevyřešené záležitosti nebo očekávání, která jsme si vytvořili – to vše se skrze vztahy dostává na povrch. Naši partneři nás neléčí, ale ukazují nám, kde se potřebujeme vyléčit sami.
Pokud si to uvědomíme, můžeme přestat vinit druhé za své pocity a místo toho se začít dívat dovnitř. Můžeme se naučit vnímat své emoce s větším pochopením a postupně se osvobodit od bolestí minulosti. Skutečná harmonie ve vztazích nevzniká tím, že se snažíme změnit druhé, ale tím, že se učíme přijímat je takové, jací jsou, bez soudů a očekávání.
To neznamená, že bychom měli tolerovat špatné chování nebo se nechat zraňovat. Znamená to převzít odpovědnost za své vlastní reakce a pochopit, že každý člověk si nese své vlastní rány a strachy. Když dokážeme vidět druhé s větším soucitem, vztahy se stanou méně o boji a více o vzájemném pochopení.
Pravá láska není o tom, že nás někdo udělá šťastnými. Je o tom, že se naučíme být šťastní sami se sebou a tuto radost sdílet s druhými. Když přijmeme druhé takové, jací jsou, bez podmínek a očekávání, láska se stane přirozeným proudem – jako řeka, která volně teče k moři.
~ Katie Kamara
zdroj: našla som u priateľov na FB
