7 způsobů, jak se vyrovnat s jedovatými lidmi přímo ve své rodině

Navštívil jsem kamaráda, vysokého manažera, který má asi tříletou dceru. Zářil štěstím, že má na ni čas, hrál si s ní v horku na zahradě, když vtom – ticho! – usnul vyčerpáním přímo na trávě.

Od zahradního altánku, kde jsme s jeho ženou popíjeli virgin mojito, jsem pozoroval, jak malá beze slova tatínka přikryla svou dekou, zula mu boty a políbila ho něžně na tvář. Přesně tak, jak to dělává on každý večer, když ji ukládá do postýlky.

Je neuvěřitelné, jak pozorně nás děti sledují a jak se učí z našich vlastních činů…

Rodina. Mělo by to být naše útočiště, naše spása. Jenže někdy je to pro člověka místo, kde zažívá nejbolestivější bodnutí přímo do srdce.

Ostatně, představte si, že jste členem pluku, který pochoduje proti nepříteli. Odkud Vás útok nejvíce překvapí a zraní?

Ano, ze zázemí. Záda si totiž nekryjeme. Spoléháme se na to, že lidé, kteří jdou s námi nebo jsou za námi, nezradí. Ale co když ano?

Když nám ubližuje šéf, kolega, koneckonců i kamarád, můžeme odejít. Ale jak bychom mohli vyškrtnout ze života rodinu? Ne každý je v pozici, že by mohl z domova, který sdílí s rodiči nebo partnerem, odejít, i když cítí, že právě tohle by měl udělat, že to jediné je správné…

„Nedělej to… Nedokážeš to… Jsi nula… Budeš žít tak, jak Ti říkám, jinak…“

Jak se vyrovnat s našimi „závazky“ vůči rodině, jak s psychickým i fyzickým týráním od nejbližších, jak s podrazem, odrazováním, nedůvěrou – prostě se vším jedovatým, před čím by nás právě rodina měla chránit?

Prosím, předně si uvědomme, že…

… všechny rodiny na světě nefungují tak zdravě, aby se o každého uvnitř dalo opřít, zavolat mu v nouzi, svěřit se. Ne každý člověk totiž dokáže respektovat, milovat, podporovat. Někdy příbuzenství je pouze sdílení pokrevního vztahu, nic víc. Tak jako v celé populaci – někdo zkrátka buduje a jiný boří.

… negativitou kontaminovaný člen rodiny nemusí být od podstaty zlý, může jen procházet komplikovaným obdobím v životě, které ho mele. Sám může mít nějaké chronické obavy, s nimiž se neumí pozitivně vyrovnat, postrádat lásku, citovou podporu. Takoví lidé bývají negativní, protože nedobíjejí pozitivní energii. Navíc někdo má takový naturel, že se brání útokem a ve skutečnosti potřebuje být chráněn právě tehdy, když nejvíce kouše.

Zacházení s lidmi, od kterých se odstřihnout nemůžeme, je případ od případu individuální, nicméně platí následujících 7 univerzálních principů, které je možné aplikovat na každého – pokud nám záleží na své cestě a chceme být šťastni i přesto, že nám to nejbližší okolí ztěžuje.

1. Někteří lidé nejsou špatní, ale také nejsou správní pro to, abychom s nimi trávili čas právě teď

Příbuzenské zlo má málokdy sevřenou pěst a jasné obrysy. Často je skryto za „starost“ a „dobrý úmysl“. V zásadě není důležité, jak se manipulace projevuje, ale k čemu vede. Proto se učme zavírat oči i uši a sledujme druhé pouze srdcem. Hodnoťme jejich činy, ne prostředky, které volí.

Možná zjistíme, že nás s vřelým úsměvem a v bílých rukavičkách nutí ke kompromisům v sobě samých, k odkládání svého štěstí. Obvykle se cítíme dušeni a jako bychom potřebovali poodstoupit, vytrhnout se na chvíli, alespoň nadechnout. Není to jen pocit, je to fakt. U takových lidí totiž potřebujeme větší prostor k životu.

To, jak se v životě cítíme, je klíč k našemu štěstí. A nejde jen o naše pocity. Pocity vytvářejí myšlenky, myšlenky vedou k činům a činy k výsledkům. S negativními pocity tedy nebudeme mít v životě pozitivní výsledky.

Proto si chraňme to, jak se cítíme. A když na nás i nejbližší prskají jed, poodstupme. Travme s nimi méně času, mějme je rádi dál, ale zpovzdálí, nebo se prostě na čas odpojme. Protože všichni máme právo vytvořit si vlastní život, tedy i zdravý prostor pro sebe.

2. Pozor na schovávání se za pasivní agresi

Nejprve pojem. Pasivní agrese je takzvaná neverbální agrese. Negativní chování takového člověka, které nám bere energii, nemusí mít vůbec žádná slova, jen třeba výsměšná gesta. Ti lidé se otevřeně nevyjádří, co jim na nás vadí nebo co je zneklidňuje, místo toho nás popichují – až do té doby, než jejich náznakům začneme věnovat pozornost a rozčilovat se. A pak se nám ještě vysmějí, proč jako jsme negativní, vždyť oni „nic neřekli“.

Intuice, schopnost tušit zlo v druhých, i když otevřeně a jasně nekomunikují, je dovednost, kterou máme od přírody všichni. Vycítíme to, jen to neumíme pojmenovat. Jak se zachovat? Povím Vám něco zajímavého.

Drtivá většina zdravých lidí nemá žádný důvod k jakékoli formě agresivity, pokud se cítí bezpečně a ve své kůži. Necítí potřebu schovávat svá slova nebo činy, jestliže ví, že tato slova nebo činy nebude nikdo soudit. Pasivní agresoři jsou v zásadě nešťastní lidé, kteří nehrají otevřenou hru, protože se obávají kritiky za to, co si myslí. Často pomůže šokující přístup: Dát jim (ano, těm zlým lidem) najevo, že my je bereme takovými, jací jsou, tudíž nám nejsou ničím povinováni, nemusejí nám dávat nápady, komentáře a posunky k našemu životu, a my úplně oceníme už jejich podporu.

3. Každý nás může úspěšně šikanovat a dostávat do podřízené pozice, pokud mu to dovolíme

Odmalička jsem slýchal o šikaně na vojně, na internátech, na pracovištích. Ale nejhorší násilníci bývají v rodině. A smutné je, když to jsou rodiče.

Nikdo na světě nemá právo napadat druhé za to, jací to jsou lidé. Bohužel někteří rodiče neumějí být šťastni, pokud nesrážejí dětské ego až k zemi a nedupou po něm. Děti pak tento mechanismus přebírají do svých dospělých životů. Zlo se lidstvem rozšiřuje jako rakovina. A na začátku byl jeden slabý člověk, který potřeboval druhé ponižovat, protože jinak neuměl zvýšit svou hodnotu.

Násilím se prosazují vždy slabí a neschopní lidé. Proč to dělají? Když máte úroveň schopností číslo 1 a vadí Vám, že všichni kolem mají nejméně úroveň 2, a Vy nejste schopni svou úroveň vlastní přičinlivostí zvýšit, máte jediný způsob, jak se „vytáhnout“ nad ostatní: Ponižovat je. Jen tak jejich úroveň schopností může klesnout možná až na bod nula. A Vy budete král!

Slabí lidé jsou a vždycky budou. Protože být slabý je pohodlné. Není nutné dělat nic konstruktivního – bořit je vždy jednodušší než stavět. Co musíme my udělat, pokud se nechceme nechat infikovat, je mít silné nervy a těmto slabochům se postavit. Nedat jim manévrovací prostor. Absolutně nikdo na světě nemá sílu způsobit, abychom se cítili malí, jestliže mu tu sílu nesvěříme. Ani všechny oceány světa nedokážou potopit loď, dokud se voda nedostane dovnitř. My jsme ta loď a okolí ten oceán. Nezapomínejme, že postavit se nepřátelům nevyžaduje zdaleka takovou odvahu a sílu jako postavit se vlastní rodině a přátelům.

Nejtěžší psychická šikana přichází z nejméně očekávaných míst. Všímejme si, jak se k nám nejbližší lidé chovají. Souzní s námi? Podporují nás? Nebo nás soustavně srážejí, obírají o dobrou energii, o naše sny? Pokud platí to druhé, pěstujme svou vnitřní sílu, ať ochráníme své sny – to jediné, co nás žene kupředu.

Koneckonců, vypořádat se s negativními příbuznými je jen jedna ze zkoušek, které na cestě máme zvládnout. Nenechme se otrávit, užívejme si tu hru. Buďme vždycky nad věcí. Je-li člověk nad věcí, sestřelit se nedá.

Proč každý hraje tak, jak mu soupeř dovolí?

4. Nepředstírejme, že špatné chování je v pořádku

Každý hraje tak, jak mu soupeř dovolí. Když si nedáme pozor, zaškatulkují si negativní lidé své špatné chování vůči nám jako takzvané preferenční zacházení. I když k jiným se možná chovají jinak, praxí si ověřili, že my máme posunuté mantinely trochu dál, a tak nás šikanují.

Stává se to tehdy, když se nám zdá jednodušší naslouchat jejich jedovaté rétorice, než je utišit. Ano, možná to se zdá jednodušší z krátkodobého pohledu. Ale každá krátkodobá jednoduchost vede k dlouhodobé bolesti. Jedovatí lidé se totiž nezmění, dokud jim jejich chování vynáší odměnu. Proto je přestaňme vyplácet svou mlčenlivou poslušností. Přestaňme kolem nich chodit po špičkách a omlouvat jejich narůstající agresi.

Žádné drama a žádná negativita nestojí za to, abychom s nimi spojili svůj život. Je-li člověk starší 18 let (tedy dospělý), a přesto se nedokáže ke svým blízkým lidem chovat uctivě, rozumně a alespoň neutrálně, když ne přímo pozitivně, je nejvyšší čas si s ním důrazně promluvit a usadit ho na zem.

5. Nemusíme se zanedbávat jen proto, že to dělají druzí

Je paradoxně vyčerpávající žít nebo pracovat s člověkem, který nic nedělá a o nic se nesnaží. Máme-li takového člověka v rodině a musíme-li s ním vydržet, ujistěme se, že máme dostatek volného času na odpočinek a obnovení pozitivní energie (meditaci, pravidelné cvičení).

„Dělám opravdu správnou věc? Co když jsem vážně tak hrozný, že se mnou musí rodina pohrdat?“ To jsou otázky, které v nás často vyvolávají právě nejbližší lidé. Proč se tak děje? Odkud se ta nejistota bere? Protože každý člověk je průměrem pěti nejbližších osob, s nimiž tráví nejvíce času. Negativita je stejně nakažlivá jako pozitivita. Obojí se také dokáže v člověku usadit a udržet jako celoživotní návyk.

Moje kamarádka z dětství se nechce rozvést s mužem, který jí soustavně zahýbá a okrádá o peníze. Naposledy na ni nechal převést dokonce velkou půjčku. Zničí ji. Ona to ví, ale „miluji ho“. Není jí pomoci a vlastně ani není proč. Ona je svým způsobem šťastná. A pokud my nechceme být za ni nešťastní, musíme to přijmout jako fakt.

Ne všem lidem dokážeme rozumět, ani to není náš úkol. Abychom sami zůstali při smyslech, stačí nám žít zdravě a tak, jak si přejeme my – i když to možná někdo jiný také nechápe.

6. I když je to těžké, neberme si cizí chování osobně

Povím Vám jednu pomůcku, kterou můžete uplatnit kdykoli při jednání s jakýmkoli lidmi: Cokoli oni dělají, dělají oni. Ne Vy.

I v rodině může kdokoli kdykoli naznačit, že něco děláme špatně. Může se snažit ublížit naší sebedůvěře, zředit naše odhodlání. I když se cítíme sevřeni jako v zápasnické kravatě, je to jen pocit, ne skutečnost. Povznesme se nad to. Jakmile si nebudeme brát cizí slova osobně, budeme nekonečně svobodní.

Uvědomme si, že jedovatí lidé se chovají negativně nejen k nám, ale ke každému, s kým přijdou do styku. I když jejich slova nebo činy vypadají osobně a přímo trefují naši slabinu, tedy to, kvůli čemu se cítíme dotčeni, a i když je jejich útok jakkoli adresný, nemá to nic společného s námi. Co lidé dělají a říkají, vychází z toho, co je v nich, ne v nás. Chtějí-li někoho zranit, vybírají taková slova a činy, aby jimi druhého zranili. Tedy jejich přístup, jejich cíle, jejich hodnoty odráží jejich osobu.

7. Nenávidět druhé za jejich jedovatost znamená přinést si více jedu do svého života

Mahátma Gándhí řekl, že strategie „oko za oko“ jednou učiní celý svět slepým. Naprosto souhlasím.

I když vidíme, jak se člen naší vlastní rodiny chová odsouzeníhodně vůči nám či druhým, nevpouštějme si stejné chování, stejnou nenávist, do svého srdce. Nenávidět toho, kdo nám ubližuje, jen zraňuje víc a víc. Pokaždé, když k tomu máme sklon, si představme, že svou pomstychtivostí kopeme dva hroby: jeden pro našeho nepřítele a druhý pro sebe.

Nenávistnou záští trpí ti, kteří se domnívají, že jim ti druzí něco dluží. Udělejme opak. Odpusťme. Odpuštění je pro ty, kteří jsou dostatečně silní a moudří nad to, aby od špatných lidí odešli. Nakonec, nejlepší způsob, jak se pomstít špatným lidem, je žít šťastně.

Co si musíme vždycky pamatovat
Sečteno, podtrženo:

Nikdy neříkejme nikdy. Časem se naše cesta s negativními lidmi může opět protnout, třeba se vztahy narovnají, protože si ti lidé uvědomí, že chybovali. Pak jen lépe. Lidé, kteří k sobě přece jen najdou cestu, se mnohdy cítí silnější, protože něco překonali. Někdy však, bohužel, to jediné, co musíme udělat, je odejít. Ne odejít odněkud, ale odejít někam. Za dobrem. Ať si o tom myslí okolí cokoli, je to náš život.
Rodina má být náš pilíř. Je-li v rodině negativita, jako by se pilíř rozpadl na prach. Pád z takového práchnivého pilíře bolí. Ano, mohli bychom odlít nový pilíř. Ale to musejí provádět vždycky oba, ne jen jeden.
Proto, prosím, nezapomeňte:
Nikdy nemůžeme změnit jiné lidi.
Ale vždycky můžeme omezit styk s těmi špatnými.
Nikdy nemůžeme rozhodovat za druhé.
Ale vždycky se můžeme sami rozhodnout nedovolit cizím činům a názorům, aby napadaly naši víru, srdce a mysl.
Nikdy nemůžeme ovlivnit, kdo se objeví po našem boku.
Ale vždycky můžeme ovlivnit, po čím boku budeme chtít jít dál.
Víte, já mám rád představy o dokonalém světě. V dokonalém světě dobří lidé dokážou předělat ty špatné.
Nicméně svět není dokonalý. Proto špatné lidi nepředělávejme. Budujme raději sebe.
Věnujme se raději dobru než zlu.