Pasivita je patologickou nemocí mysli dnešní doby…
Na koho a prečo sa hneváme? Komu a prečo nedokážeme odpustiť?
Na určité úrovni se veškerý náš hněv týká minulosti. Právě místa, kde jsme v minulosti utrpěli zranění, nás dnes bolí; zlobíme se proto, že si představujeme současné a minulé situace stejně. Kdybychom dokázali vnést víru do hlubších bolestných pocitů ve vlast
ním nitru, strach a bolest dané situace by se začaly odvíjet léčivým způsobem. Bolest se tudíž stává prostředkem komunikace, která může být pro situaci prospěšnější než hněv. To, nač se zlobíme, znovu posilujeme, a tudíž na tom lpíme. Přestože nám hněv leckdy umožní vyhrát bitvu, způsobí, že prohrajeme celou válku. Pokud získáme nadvládu a vyhrajeme bitvu, partnerova prohra povede k tomu, že partner pro nás ztratí na přitažlivosti.
* * *
Dnes si s pomocí víry přiznej, že tato situace není stejná jako ta z minulosti. I když to vypadá, že bys mohl být zraněn, je zde naděje, že se vypořádáš s tímto starým pocitem, s tímto chronickým vzorcem, takže budeš moci postoupit na vyšší rovinu důvěry a přitom budeš vědět, že se všechno změní k lepšímu, ba přímo k nejlepšímu.
* * *
– z knihy Jestli to bolí, není to láska; Chuck Spezzano
(prevzaté z FB)
Súvisiace články
Hm, zdá sa, že téma hnevu j stále horúca… 😀 Je autor uvedeného textu katolík? Viac ako vieru by som totiž odporúčal väčšie uvedomenie. Vnášanie vedomia do inak nevedomých procesov v našej psychike je totiž tým kľúčom, ktorý otvára brány k slobode…