Pasivita je patologickou nemocí mysli dnešní doby…
Láska nemá žádná očekávání. Strach je plný očekávání. Máme-li strach, všechno děláme jen proto, že si myslíme, že to dělat musíme, a očekáváme, že to druzí budou dělat také. Proto strach bolí. Něco očekáváme, a když se to stane, máme pocit, že nám bylo ublíženo – připadá nám to nespravedlivé. Obviňujeme druhé, že nesplnili naše očekávání. Když někoho milujeme; nic neočekáváme; cokoliv dělám, děláme to proto, že to dělat chceme, také ostatní dělají, to co dělat chtějí. Když neočekáváme, že se něco stane, nevadí nám, že se to nestane. Proto když jsme zamilovaní, nic nás nebolí. Neočekáváme, že člověk koho milujeme, něco udělá, a ani mi nemáme žádné závazky.
Láska je založena na úctě. Strach si ničeho neváží – neváží si ani sám sebe.
Sebelítost pochází z nedostatku úcty.
Láska je bezohledná; nikoho nelituje, ale přesto zná soucit. Strach je plný lítosti; lituje každého. Litujete mě, když si mě nevážíte, když si myslíte, že nejsem dost silný, abych něco dokázal. Láska si lidí váží. Miluji vás; vím, že to dokážete. Vím, že jste dost silní a inteligentní, aby jste se uměli samostatně rozhodovat. Nemusím rozhodovat za vás. Jste toho schopni sami. Jestliže upadnete, podám vám ruku a pomohu vám stát. Řeknu vám: „Dokážeš to, dej se do toho.“ Tomu se říká soucit, a soucit není lítost. Soucit vychází z úcty a lásky, kdežto lítost pochází ze strachu a nedostatku úcty.
Láska je vždycky dobrosrdečná. Strach je nepřátelský. Máme-li strach, jsme plní závazků, plní očekávání, vyhýbáme se zodpovědnosti a litujeme se. Jak se můžeme cítit dobře, když máme takový strach? Máme pocit, že nás každý zneužívá; jsme rozzlobení nebo smutní nebo žárliví nebo opuštění.
Hněv je zamaskovaný strach. Smutek je zamaskovaný strach. Žárlivost je zamaskovaný strach. Se všemi těmito emocemi, které vycházejí ze strachu, můžeme dobrosrdečnost jen předstírat. Nejsme dobrosrdeční, protože se necítíme dobře, protože nejsme šťastní. Jsme-li na cestě lásky, nemáme žádné závazky a žádná očekávání.
Miluji svého partnera/ku bezdůvodně. Miluji ho takového, jaký je, a může si dělat, co chce. Jestliže se mi nelíbí, jaký je, mohu si najít někoho, kdo se mi líbí. Nemáme právo nikoho měnit a nikdo nemá právo měnit nás. Jestliže se změníme, tak jen proto, že se chceme změnit, protože už nechceme trpět.
Každý vztah se skládá ze dvou polovin. Jednou polovinou jsi ty a druhou polovinou, je tvůj syn, dcera, matka, partnerka… Každý je zodpovědný za svou polovinu vztahu; nejsme zodpovědní za druhou polovinu. Ať už někdo milujeme sebevíc, nemůže být zodpovědní zato, co má v hlavě. Nikdy nevíme, co si myslí a cítí. Nic o něm nevíme. Tak tomu je, ale co děláme? Snažíme se být zodpovědní za druhé, a proto jsou naše vztahy založeny na strachu a snaze ovládat druhé.
Společně můžeme vytvářet ten nejkrásnější sen. Každý z nás má však svůj vlastní sen, svou vlastní vůli, takže nemůžeme druhého ovládat, ať se snažíme sebevíc. Vždycky máme volbu: můžeme vyvolat konflikt, nebo můžeme spolupracovat jako partneři.
Chápeme-li svůj romantický vztah jako týmovou hru, všechno se zlepší. Nejde o to, kdo zvítězí nebo prohraje. Hrajeme proto, abychom se bavili.
Když milujeme, dáváme víc, než přijímáme. Samozřejmě milujeme sami sebe, takže nedovolíme sobeckým lidem, aby nás zneužívali.
Sobectví, strach a snaha ovládat druhého zničí skoro každý vztah. Štědrost, svoboda a láska udělají z každého vztahu tu nejkrásnější romanci.
Chceme-li mít s partnerem/kou dokonalý vztah, musíme si uvědomit, že každý z nás má své vlastní sny. Jakmile si to uvědomíme, jsme zodpovědní jen za svou polovinu vztahu, což je poměrně snadné. Nemusíme partnera ovládat. Jestliže si partnera/ky opravdu vážíme, pak víme, že je zodpovědný/ná za svou polovinu našeho vztahu. Jestliže si ho/jí vážíme, budeme si rozumět. Nikdy se nebudeme hádat.
Uvědomujeme-li si, že jen my sami se můžeme učinit šťastnými a že štěstí je důsledkem lásky, která vychází z nás, dosáhneme nejvyšší dokonalosti Toltéků – dosáhneme dokonalosti lásky.
Můžeme hovořit o lásce a můžeme o ní napsat tisíce knih, ale láska je pro každého z nás jiná, protože ji musíme prožívat. Láska není teorie; láska je život. Láska produkuje štěstí. Strach produkuje utrpení.
Milovat se naučíme tím, že budeme milovat. Svou lásku nemusíme nikomu vysvětlovat ani ospravedlňovat; stačí milovat.
***
Don Miguel Ruiz / Láska, vztahy a přátelství – Čtyři dohody – toltécká láska
http://www.bux.cz/knihy/24780-laska-vztahy-a-pratelstvi-ctyri-dohody-toltecka-laska.html?
Zdroj:
Súvisiace články
