Autonomní (vegetativní) nervový systém řídí vůlí neovlivňované tělesné funkce.
Dělí se na sympatický nervový systém (který zrychluje srdeční frekvenci, zvyšuje krevní tlak, rozšiřuje průdušky a zornice, zpomaluje činnost trávicího ústrojí atd.)a parasympatický nervový systém (který zpomaluje srdeční činnost, zužuje průdušky, zmenšuje zornice, vyvolává slinění, zvyšuje činnost trávicího ústrojí atd.).
K výrazné aktivaci sympatiku dochází při „poplachu v těle“ – při stresu.
Stres je odezvou na jakoukoli výraznou tělesnou či duševní zátěž. Probíhá při něm mobilizace veškerých sil organismu, a to i za cenu jistých následných nepříjemností.
Adrenalin je hormon dřeně nadledvin.
Účinkuje podobně jako sympatický nervový systém – zrychluje a posiluje srdeční činnost, zvyšuje krevní tlak i štěpí zásoby energie, čili pomáhá nám k větším výkonům.
Jenže co je to za výkon bát se, nevěřit v pomoc druhých ani shůry a ustavičně o něčem pochybovat.
Každá vzedmutá vlna se brzy propadne do hlubin.
Obdobně se po velkém stresu dostaví hluboký útlum.
Když žena pečuje několik měsíců o těžce nemocnou maminku či tchýni, velkou zátěž (neboť přitom chodí
do zaměstnání a zajišťuje chod své rodiny) bez onemocnění vydrží. Ale poté, co její maminka či tchýně naposledy zavře oči a odloží své vyčerpané tělo, je třeba půl roku „úplně na hromadě“ a onemocnění se u ní střídají jako vrabci u krmítka (nezřídka jich vypukne několik najednou).
Udělal jsi, co jsi měl, ale již nemůžeš.
Nebo jsi nezvládl, s čím ses měl s nadhledem vypořádat, a též jsi bez sil. Co teď ?
Uveď svou mysl do klidu.
„Prázdno v hlavě“ a nepřítomnost myšlenek (např. na úkoly spojené se zaměstnáním poté, co z něho po skončení pracovní doby odejdeš) je darem, který umí všichni ocenit, ale jejž málokdo v sobě objeví. Dar uvedení se do pokorného ticha využívají pouze lidé, kteří smysl svého života opravdu poctivě hledají.
Už jsi odhalil, proč žiješ a co máš sobě i světu
svým životem přinést ?
Víš, čím můžeš skutečně obohatit sebe i okolí ?
Jestliže se zastavíš a nebude v Tobě žádné přání, žádná myšlenka a ani strach, tehdy se Tě nic nedotkne, nic Ti neublíží. Pomluva, střepy, oheň, meč – všechno se od Tebe odrazí.
Ale pozor !
Nechť Tvé myšlenky nezklidňuje a „na dovolenou“ neposílá či lepšími nenahrazuje někdo jiný.
Tohle je úkol, který máš vyřešit víceméně sám (minimální podpora od druhých se samozřejmě předpokládá). Pouze taková léčba zbytečného stresování má pro Tebe smysl a „věčnou“ cenu.
Vědomě, trpělivou snahou a přiměřeným nadhledem nad bolestmi i radostmi světa máš pozitivně ovlivnit svůj život.
Naplň se optimismem. Zastav splašeného koně negativního a egem neblaze poznamenaného myšlení.
Vždyť nemusí a ani nikdy nebude všechno po Tvém.
Dopřej klidu sobě i svobody druhým. Pak k Tobě přiběhne bělouš poznání. Jízda na něm je zajímavým vyhlídkovým
letem.
Když dojdeš k Poznání, vznášíš se nad světem, pluješ mezi hvězdami a pochopíš vše, co se kdy stalo, právě se děje či zítra stane.
S metodami ovládajícími podvědomí, které občas vedou k omezení psychických obtíží a lepšímu zvládání stresu, je to jako s výletem s cizími dětmi. Nikdy nevíte, zda výlet přinese opravdu radost a uspokojení všem jeho účastníkům – jak Vašim dětem, které si přejí, aby s nimi na výlet šli kromě Vás i jejich kamarádi, tak i Vám, kteří milujete svá dítka, avšak na druhé straně toužíte po klidu a chvilce spočinutí.
Společná hra dětí s kamarády ji přinést může, ale také nemusí.
Pro kousek štěstí je člověk schopen činit podivné věci a úplně zapomenout na zdravý „selský“ rozum.
Dá-li mu někdo naději (třeba finančního prospěchu ve zvláštním způsobem organizované hře), nedbá nebezpečí a „hurá do toho“.V léčení zdravotních potíží tomu není jinak.
Například po působení kdovíjak schopného terapeuta na vědomí stresováním unaveného člověka sice vzroste jeho klid, mysl chorého se povznese a odpoutá od světských strastí, jenomže zároveň k němu přistoupí nové neznámé, morálním a duševním kvalitám daného uzdravovatele odpovídající síly.
Obvykle vedle sebevědomí vzroste i vnitřní pokoušení člověka:
„Už jsem v pořádku, nyní mohu konečně dělat, po čem jsem dlouhé roky toužila.“
Častým výsledkem nezvládnutého přívalu sebevědomí bývají neuvážené a chybné konce manželství.
„Zjistila jsem, že si zasloužím lepšího muže. Tak jsem si nejprve pořídila milence a teď se rozvádím. Chlapa si najdu, kdy budu chtít,“ svěřuje se regresní terapií „uzdravená“ žena kamarádce.
Všichni s podvědomím pracující lidé nejsou „nebezpeční“.
Avšak jak toho dobrého poznat ?
Vypráví-li Vám dotyčný,
abyste jeho schopnostem uvěřili, o svých klientech, buďte opatrní, neboť mu vládne hlava. Hovoří-li o nešťastných lidech a usouzených lidských duších, tehdy více vnímá srdcem a jeho „vrtání se“ v minulosti je většinou okrajovým oborem jeho působení.
Nezvládne-li pacient pokušení, které k němu přistoupilo během ovlivňování jeho mysli někým druhým, projeví se to velmi negativně – dřívější potíže se začas vystupňují a mají těžší projevy.
Kdo o sobě říká, že dokáže probudit Vaše podvědomí a skrze ně Vám pomůže získat ztracené zdraví, ten obvykle ještě nezvládl sám sebe.
Pokud se Vás tato slova dotýkají,
poněvadž se snažíte tímto způsobem pomáhat lidem s jejich obtížemi, nezlobte se a ani neoponujte, že máte „výsledky“. Snažte se výše psané pochopit.
Zatím svět vnímáte hlavně rozumem, znáte poučky, duchovní
zákony, v jisté míře ovládáte určité síly. Avšak to nestačí. Naplňte, prosím, i svá srdce opravdovou láskou.
Pravdu hledejte ne v životech, nýbrž v životě (současném). „Co bolo, to bolo, terazky som majorom,“ říkal hrdina jedné humorné knihy a tím Vám (kromě toho, že jste se jeho hloupostem pořádně nasmáli) nabízel i velkou moudrost.
Nežli své tělo i duši svěříte někomu do rukou a půjdete se k němu jakýmkoli způsobem léčit, vzpomeňte si, že jemné jsou odstíny dobra a málo stačí k svedení člověka ze správné cesty.
Zdravé sebevědomí je poklad, který v sobě musí objevit, vykopat a od jistých nánosů očistit každý sám.
Šťastný je člověk, který najde poklad zdravého sebevědomí.
Avšak stálé štěstí a jistotu získá, teprve až bude každým svým krokem i myšlenkou, každým svým nádechem i výdechem zakořeněn v Bohu. Trvalý pocit bezpečí a blaha v duši rovná se životu v Poznání.
Jedno, možná dvě či tři lidská zrna z obilí, které je po sklizni uskladněno ve velkém silu, dosáhnou úplného a od určitého okamžiku trvalého otevření korunní čakry (i všech nižších energetických center), ze srdce jim příjemně jako jarní sluníčko září paprsky lásky a nad hlavou nosí „svatý talíř“.
Vše, co se děje, činí Bůh. A vše, co činí, je dobré, jenže my to ve své nedokonalosti nedokážeme uvidět a pochopit. Všechno se děje s vědomím a pomocí vysoce chápajících, milujících a čistých duchovních sil.Každý má svou duchovní ochranu.
Čím morálněji žije a víc lásky rozdává, tím jsou šiky jeho ochránců a pomocníků větší. A proti nim stojí temnota, svádění člověka povzbuzováním ega a matením strachem. Vírou, že své zkoušky zvládneš, a příjemným chováním se „dáváš“ k bílým. Strachem,
nervováním se tím, co stejně sám nezměníš, křikem i pomluvami zvyšuješ „palebnou sílu“ druhého družstva. Určitě dobře si vybereš dres a Láska zvítězí i v Tvém životě.
Život Tě učí sebeovládání – někdy se máš beze zloby zapírat, jindy musíš rychle aktivizovat všechny své síly a vynaložit je pro uskutečnění dobré věci. Až zestárneš, měl bys být mnohem lepší nežli ve svých třiceti letech.
Lepší neznamená být moudřejší díky mnohokrát natlučeným kolenům, rozbité bradě, čelu a nosu. Ve stáří bys měl být i veselejší, optimističtější, láskyplnější a na lidi se uctivěji dívat.
Nežehrej na svůj život, pořád neomílej svá omezení a trápení. Uč se život přijímat a milovat, jaký je, a uvidíš, kolik nádherných dnů v něm prožiješ. Život dávající slunce svítí do příbytků a do osudů všech.
Je jenom na Tobě, zda ze své pevnosti nevíry vyjdeš ven, otevřeš své srdce i všechny smysly a pocítíš jeho teplo a lásku.
Zůstaneš-li ve svém sklepení ponurých myšlenek, užiješ si málo radosti i slunečních paprsků a Boha nikdy nespatříš.
Vlastní život si píšeš hlavně Ty sám.
Radost a štěstí do svých dalších dnů přivolávej správným jednáním, pozitivním myšlením a nedogmatickou, z lásky a porozumění utkanou vírou.
(PSYCHOSOMATIKA – čerpáno z knihy Co nám tělo říká – od M. Hrabica)
.
Dáša Bau.K.
zdroj: Dáša Křížová
