Většina lidí, se kterými pracuji, se ve větší nebo menší míře potýká s napětím těla a neschopností/ nemožností se uvolnit.
Zkrátka jim to nejde nebo jen velmi těžce. Stojí za tím jak zrychlené tempo životního stylu, tak emoční zranění. Emoční zranění jsou samostatnou kapitolou, které se věnuji detailně ve svých knihách. Podívejme se dnes na stres. Pokud jsme ve stresu, nejsme v kontaktu se svým přirozeným rytmem. Tehdy nenasloucháme svému vnitřního hlasu.
Hromadění stresu v těle podporují také tyto faktory:
– špatná výživa
– nedostatek tělesné aktivity a cvičení
– negativní myšlenky a soudy
– starosti o budoucnost, současnost nebo minulost
– nedostatek odpočinku a spánku
– nízká sebedůvěra
– rigidita bez zvídavosti a otevřenosti k novým podnětům a vůči přítomnému okamžiku
– rozhodnutí, která nejsou vědomá
– nejasné osobní hranice
– nedostatek času stráveného v přírodě
– nedostatek času pro sebe a času stráveného hrou
– nedostatek hlasového vyjádření
Stres se pro většinu lidí stal návykem, který přináší příliv adrenalinu. Stres většině lidí brání nacházet se v přítomném okamžiku. Lidé usilují o naplnění cílů kdesi v budoucnosti, aniž by dokázali cítit naplnění právě teď a vychutnávali si to, co je teď.
Mnoho lidí má strach z odpočinku. Když se uvolníme, prohlubujeme kontakt se svým tělem. Uvolnění po nás žádá odevzdat se a důvěřovat, že je bezpečné uvolnit se do neznámého. Že je zdravé vzdát se utrpení a obtíží a žít ve větší pohodě se sebou samými. Můžeme opustit přesvědčení (pro některé až program), že děláme něco špatně. Můžeme se dotknout skutečnosti, že jsme dokonalí jen tak, jak jsme. Můžeme si uvědomit, že tady nejsme sami a že existuje něco, co nás přesahuje. Že nejsme naše tělo ani mysl. Že vše, co se nám přihodí, se děje z nějakého důvodu a má hlubší smysl.
Poslední body přicházejí v pozdějších fázích práce na sobě, kdy se již uvolnění daří a kdy člověk dělá řadu změn ve svém životě. Propisuje to, co slyší hlasem své duše, do toho, jak svůj život žije.
Můžeme se odpoutat, můžeme přestat lpět. Díky tomu se osvobozujeme od nadměrných zátěží a propouštíme nezdravá pouta. Umění odpoutání se můžeme učit i celý život. Stejně tak můžeme zjistit, že schopnost uvolnit se má mnoho hlubších úrovní a že ji lze posouvat do dosud netušených rozměrů.
Čím více jsme uvolnění a odlehčení, tím snáze nám naše vnitřní vedení může ukazovat Cestu. Můžete se probudit a náhle si uvědomit, že jste se dosud zaměřovali na něco, co jste považovali za jedinou skutečnost a něco mnohem důležitějšího vám unikalo. Že jste vězeli v hmotě a zapomněli na svou duši i na to, proč jste tu.
(Část textu podle knihy Hlas duše)
zdroj:
