Stále si neuvědomujeme, že exploze elektroniky a technologických inovací nerozšířila lidské vnímání, ale naopak ho omezila. Zmenšili jsme svět na malou obrazovku, která se vejde do dlaně.
Člověk se na ni dívá a nic jiného pro něj neexistuje. Myslí si, že je propojený se světem, ale ve skutečnosti je propojený s prostředníky – úřady, systémy a korporacemi –, kteří mu podávají to, co oni rozhodnou. Místo toho, aby se člověk stal svobodnějším, stal se závislejším. Stáváme se čím dál většími otroky.
A je tu ještě něco mnohem závažnějšího. S rozvojem elektroniky mizí mnoho běžných povolání. Ale povolání není jen způsob, jak vydělávat peníze. Nejdůležitější součástí povolání je to, že díky němu se člověk cítí potřebný ve společnosti, potřebný a vhodný pro soužití s ostatními. Povolání je forma komunikace mezi lidmi. Já jsem krejčí, ty jsi švec, lékař, právník – ať už je to cokoli, potřebujeme se navzájem. Vyměňujeme si služby, komunikujeme a žijeme jeden pro druhého.
Pokud však lidé již nepotřebují jeden druhého, pokud pouze zírají do telefonů, stává se to pro ně jako droga. Lidé prostě uvnitř usnou. V jejich hlavách se budou točit filmy a oni se zcela odtrhnou od skutečného života.
Takové inovace nás postupně vedou ke stavu zvanému „uznání zla“. To znamená, že budeme nuceni uznat, že náš egoistický vývoj, kdy každý z nás hledá prospěch pro sebe na úkor druhých a přírody, nás vede do slepé uličky. Nebudeme mít jinou možnost než přiznat, že taková cesta přináší prázdnotu, závislost a odloučení. A že se z ní musíme vymanit, uniknout z ní skokem, bezhlavě, kamkoli pryč od ní.
Pravděpodobně budeme v oblasti technologie postupovat stále dál a dál, abychom nakonec zjistili, že to nikam nevede. Ne proto, že by technologie sama o sobě byla zlá, ale proto, že vnější rozvoj bez vnitřního rozvoje odhaluje pouze prázdnotu. Vnější pokrok není nutný. Nutný je vnitřní pokrok.
Pokud se nebudeme rozvíjet vnitřně – směrem k propojení, vzájemné odpovědnosti a smyslu života – pak nás technologický pokrok jednoduše vrátí na začátek, k otázkám: „Proč žijeme? Proč žijeme?“
Michael Laitman

