MUSÍM SE PŘIZNAT, ŽE JSEM TO DLOUHO NECHÁPAL:
PRAVIDLO O VNITŘNÍ POCTIVOSTI
Pohupuju se u kraje bazénu, vydýchávám před dalšími metry, a vtom zaslechnu silný hlas: trénink musí mít charakter! Jinak to je jenom obyčejná aktivita! Musí to mít šťávu a drajv! Musíš se do toho pořádně položit! Otočím hlavu a vidím mladého trenéra, jak se právě snaží plavcům ve vodě pod sebou vysvětlit svůj pohled na věc.
Líbí se mi to.
Že trénink musí mít charakter.
Je to sice zvláštní spojení.
Ale moc se mi to líbí.
Odrazím se do splývání, vklouznu do svého poklidného plaveckého rytmu a najednou jsem myšlenkama v Brně: seminář pro učitelky mateřinek. Téma: jak vytvořit zdravou atmosféru vztahů. Celé to samozřejmě stojí na pravidlech. Jsou strašně důležitá. Ale zoufale podceňovaná.
zkrátka pravidla jsou hvězda,
co se nezdá
Zdravé vztahy totiž vždycky stojí na pravidlech a respektu jednoho k druhému. Snažím se co nejlíp vysvětlovat, jestli jsou pravidla vůbec k něčemu dobrá (ano, jsou), jestli jsou důležitá (ano, hodně) a jak s nimi pracovat (poctivě od začátku do konce). Kdo umí pravidla, ten má otevřenou cestu, aby se z něho stal fakt dobrý učitel. Klasa. Ale čert vem učení. Kdo umí pravidla, ten má otevřenou cestu, aby se z něho stal fakt dobrý partner. A taky rodič. Super klasa.
Během těch seminářů mě baví jedna věc: když si ukazujeme, která konkrétní pravidla se dají ve třídě s děckama nastavit. To je zvláštní okamžik, protože v literatuře dobrou konkrétní ukázku pravidel nenajdete. Takže si sedneme k velkému prázdnému archu papíru a začneme to dávat spolu dohromady. A je to tak trochu těžké, protože co tam najednou napsat, aby vám to ve třídě dobře fungovalo, že jo. A zároveň je to tak trochu úlevné, protože po pár minutách vlastně zjistíte, že se některými pravidly v životě naprosto přirozeně řídíme a ani o tom nevíme. Někdy je z toho tak trochu objevování Ameriky.
Aha.
Riziko tu ale je.
Existuje několik pravidel, která musíme vždycky dodržovat, bez kterých to nejde. Nesmí se minout. Když ale nemáte ani páru, která to jsou, máte problém. Buď se vám atmosféra ve skupině úplně rozklíží, nebo se strašně nadřete, abyste vůbec něco udělali. A je samozřejmě jedno, jestli je to s děckama ve třídě nebo doma v rodině. Těch základních pravidel je celkem jedenáct. Ale nejlepší je poslední z nich.
Je to pravidlo o charakteru.
A to stručně řečeno říká, že jestli někdo chce prosazovat pravidla, musí to být hlavně dobrý člověk. Musí být vnitřně poctivý. Musí být pevný a laskavý. Sám se podle domluvených pravidel musí chovat. Prostě musí mít charakter. Pravidlo o vnitřní poctivosti je nejdůležitější ze všech. Můj charakter přímo a nekompromisně předurčuje, jak se pak budou dodržovat všechna ostatní pravidla. Tím má obrovskou váhu, je první mezi všemi.
Musím se přiznat, že jsem to dlouho nechápal.
Věděl jsem, tušil jsem, ale nebylo to ono.
Jak bych to měl v mlze nebo co.
No a pak se to stalo. Byl jsem na dvouletém výcviku, který byl zaměřený na diagnostiku osobnosti. Jeho součástí bylo, že si nás detailně změřili, počítač vyplivnul protokol na čtyřicet stran. S každým z nás si pak naši učitelé sedli a probrali nám pírka: detailně rozebrali, jak na tom jsme. Byl jsem zvědavý, jaké to bude. Byli dva, ten starší měl neuvěřitelně načteno, chodící encyklopedie. A ten mladší byl zase jako skalpel. Věci, které byly dobře schované viděl a přesně pojmenoval. Uměl otevřít oči. Viděl souvislosti.
Šli graf po grafu.
A šli po mně.
Bylo to náročné.
Trvalo to tři hodiny. Mluvili jsme o tom, kolik mám energie. Mám? Kde se mi ztrácí? Proč? Kde ji znova naberu? Jak? Jak se umím rozhodovat? Umím? Jak pracuju v zátěži? Selhávám? Co dělám, když se dostanu pod tlak? Kleknu? Neunavuju se nějak často? Proč? Jak vnímám čas? Neztrácím se v něm? Jak překonávám překážky? Nevyhýbám se jim? Jaký mám vnitřní potenciál pro vztahy? Nechodím přes závit? Když jo, tak proč? Představ si škálu od jedničky do sto. Kde je tvoje sebecena? Zapíchni na to místo prstem. Jo? Seš si jitý? Tak my ti teď ukážeme, jak ti to doopravdy vyšlo.
Masakr.
Na konci, až úplně na poslední straně toho protokolu byl graf, který se jmenoval ETIKA CHOVÁNÍ. Měl už jsem toho fakt dost. Byl jsem unavený. Takže když jsem uviděl ten nadpis, poposedl jsem si na židli a malinko se usmál: to jsem rád, že je konec. Ptali se mě, proč se směju. No, zní mi to něco jako občanská nauka, nebo tak něco. Vytřeštili na mě oči: to není žádná sranda!!! To je nejdůležitější graf ze všech!!! A pak dvacet minut hartusení, proč je etika chování nejdůležitější položka naší osobnosti. Přece. Jak se právě od ní všechno odvíjí. Přece. Prochází vším, co děláme. Přece! Dostal jsem pořádnou sodu: etika ovlivňuje všechno!
Úplně všechno!
Následující dva měsíce se mi ten poslední graf pořád dokola vracel. Přemýšlel jsem o něm. Pomalu mi dotékaly věci. A taky jsem o etice začal mluvit na přednáškách a na seminářích. Nejprve opatrně. Pak postupně víc a naléhavě. A pak už jsem do toho vlítnul na plné pecky. Několikrát jsem na seminářích zažil hodně silné vhledy – když to lidem postupně naskakovalo a docházelo. Že atmosféra vztahů je něco, co dá s dětma vytvořit. Cvak. Že to máme ve svých rukou. Cvak. A že klíč k tomu všemu je etika chování. Hlavně v chování k mému partnerovi. Cvak. Moje vnitřní poctivost. Cvak. Cvak. Cvak. Mám moc rád, když se po celém dni práce s lidma dobereme k něčemu důležitému. Najednou se to přijde a někdo to nahlas řekne. Vždycky se úplně změní atmosféra v místnosti. Je to takové hutně radostné prozření. Pohled za oponu s překvapením. Úlevné AHA, které si pak každý odnese s sebou domů.
Asi o rok později jsem měl na semináři Zdeňka. Samorost. Dravec. Silný chlap. Zase jsme řešili atmosféru vztahů, zase jsme mluvili o tom, jak vytvořit doma pevný pár. Kutali jsme na tom, co fakt člověk musí konkrétně udělat, aby doma bylo dobře. A já jsem zase zaujatě vysvětloval, jak to je s tou vnitřní poctivostí. Že to je absolutní základ: kámen mudrců. Zdeněk ale reagoval podobně jako kdysi já. Lehký úsměv a nedůvěra. Něco jako: jo dobrý, chápu, ale proč kolem tohohle děláš takové tanečky? Nepřeháníš?
Vzal jsem si do ruky fix a stoupnul si k flip chartu.
Zkusím odhadnout, jaký jsi. Bude to jenom hra, jo?
Jo.
Budu to psát.
Jasně.
Umíš pracovat s detaily.
Máš rád srandu.
Umíš vidět dopředu, za dva tři kopce, máš vize.
Jsi silný chlap.
Máš silné argumenty.
Může být? Souhlasíš?
Jo, asi jo.
Chceš něco přidat?
No… možná, že umím být efektivní.
Dopsal jsem to na flip.
A teď to celé projdeme znova, řádek po řádku:
Umíš pracovat s detaily.
Když ale nebudeš mít charakter, tak budeš co?
V místnosti bylo chvilku ticho. Tak patnáct dvacet vteřin.
A pak někdo opatrně řekl: on bude hnidopich.
Přesně tak: hnidopich.
Bylo zřetelně cítit, jak v místnosti potichu vybuchla bomba.
Když á někdo rád srandu.
Ale nebude mít charakter, tak bude co?
Bude zesměšňovat. Bude shazovat. Šašek.
Umí vidět dopředu, za dva rohy, má vize.
Když ale nebude mít charakter…
Bude slibotechna.
Je silný chlap.
Bez charakteru?
Tyran. Despota.
Silné argumenty?
Bez vnitřní poctivosti demagog.
Je efektivní.
Bez charakteru?
Vyčůránek a prospěchář.
Vzpomínám si, jak to tenkrát všem na docvaklo. Mně taky. Silně a nevratně. Že musím být vnitřně poctivý. Že musím mluvit pravdu. Že to nejdůležitější v životě je poslouchat svůj vnitřní hlas.
Jinak věci prostě nebudou dávat smysl
Z toho plyne poučení: nejen plavecký trénink, ale všechno musí mít charakter.
Táta musí mít charakter.
Máma musí mít charakter.
Musí být oba vnitřně poctiví.
Musíme umět respektovat jeden druhého.
Respekt je vzájemný, ale začíná s ním táta.
Ten respektuje mámu a celá rodina ho potom za to respektuje.
Vnitřní poctivost mámy a táty přímo ovlivňuje podobu všeho, co se bude v rodině dít
Proto je hrozně důležité, abychom věci jenom neříkali, ale taky dělali.
Abychom se spolu uměli laskavě a poctivě domluvit.
Aby doma platily pravidla stejně pro všechny.
Abychom si uměli jeden druhému pomoct.
Abychom uměli zabrat, když je to potřeba.
Přiznat, že jsem udělal chybu.
Držet slovo.
Abychom spolu hezky uměli mluvit.
ABYCH BYL DOBRÝ ČLOVĚK, I KDYŽ SE NIKDO NEDÍVÁ.
Protože když ztratíme charakter, věci prostě přestanou dávat smysl.
Takže až příště půjdu plavat, budu poctivě makat.
Aby to byl pořádný trénink, co má charakter.
Aby to mělo šťávu a drajv.
Aby můj život nebyl jenom obyčejná aktivita.
hezký před adventní čas přátelé
zdraví vás
Marek Herman
zdroj: Najděte si svého marťana
