Pomáhat lidem se někdy může obrátit proti nim, pokud ti, kdo pomáhají, nerozumí zákonům přírody. Častou chybou je například to, že se lidé snaží pomáhat ostatním tím, že se zaměřují na zlepšení vnějších podmínek bez vnitřní výchovy.
Výsledkem je, že se zvyšují egoistické touhy lidí, tj. jejich touha užívat si na úkor druhých, což nakonec vede k negativním výsledkům.
Dojemný příklad této situace najdeme v příběhu o mladém muži, který vyrostl v drsných podmínkách v odlehlé čínské vesnici, stal se milionářem a z upřímné touhy pomoci svým spoluobčanům jim postavil nové domy s teplými toaletami a koupelnami. Místo vděčnosti však narazil na negativní výsledek, který nečekal: hádky, požadavky, soudní spory, zášť ohledně toho, kdo si co zaslouží, a dokonce tlak na poskytnutí větších domů. Milionář byl šokován, zklamaný a téměř upadl do deprese.
Jeho zklamání je pochopitelné, protože prostě nechápal, jak funguje lidský egoismus.
Lidé se nemohou „uklidnit“ jen proto, že mají lepší životní podmínky. Tak to nefunguje. V okamžiku, kdy se zlepší vnější podmínky lidí, vzroste jejich vědomí a rozšiřuje se jejich egoistická touha užívat si na úkor ostatních a přírody. Najednou se začnou srovnávat s ostatními, měří, kdo dostal víc, kdo si zaslouží víc, čí toaleta je teplejší a čí vana je větší. Jinými slovy, milionář nechtěně vypustil ďábla z láhve. Když naše ego přeroste náš vnitřní rozvoj, už se s ním nedokážeme vyrovnat. Pak se začneme navzájem hádat a nakonec jsme připraveni se navzájem zničit.
Znamená to, že bychom nikdy neměli měnit podmínky lidí? Ano. Za žádných okolností bychom neměli měnit podmínky lidí náhle. Vnější podmínky je třeba zlepšovat pouze velmi opatrně, pouze v souladu s vnitřním rozvojem obyvatelstva a pouze spolu se správnou ideologií. Podle kabaly musí pokrok jít ruku v ruce s výchovou a vnitřní nápravou. Jinak z toho nevzejde nic dobrého. I když budou mít všichni chléb, budou se cítit ještě nešťastnější a nakonec vynaleznou stále větší a větší zbraně, až se navzájem zničí. Přesně tak to funguje.
Proč někomu dávat teplou toaletu a koupelnu, když druhý den začne závistivě pohlížet na svého souseda? Včera žili a přijímali život takový, jaký byl, a dnes jejich žena požaduje šatník, pak větší šatník a pak druhou skříň, protože egoismu není konce. Touha stále roste a to, co bylo požehnáním, se stává prokletím. Pouze rozvoj naší vnitřní úrovně by měl určovat náš materiální status.
Jaké je tedy řešení? Jak mohou lidé žít dobře a být šťastní? Zjevně ne prostřednictvím technologického pokroku a vnějšího pohodlí. Lidstvo již má víceméně normální podmínky, a přesto egoismus narostl natolik, že lidé už ani nechtějí děti. Říkají, že je to proto, že svět je strašný, ale pravda je jednodušší: myslí jen na sebe. Proč bych měl investovat do dětí? V minulosti děti zajišťovaly budoucnost, podporovaly své rodiče, dávaly jim kontinuitu. Dnes egoismus nic z toho nechce. Chce pohodlí až do smrti.
Technologický pokrok nám nakonec neprospívá. Mate nás, uvězňuje nás ve vnějším pohodlí a my začínáme žít svůj život v „teplé toaletě“ a myslíme si, že to je štěstí. Kromě toho však nemáme nic, tj. žádný smysl, vnitřní naplnění ani smysluplné pochopení života.
Co tedy měl čínský milionář udělat, pokud opravdu chtěl, aby se lidé cítili dobře? Měl otevřít školy. Měl investovat nikoli do domů, ale do vzdělání. Nejprve školu, pak univerzitu vedle ní a hlavně vzdělání, které učí lidi, jak se stát nedílnou součástí světa: jak funguje příroda, jak se svět točí a jak se s ním musí člověk točit, aby nenarušil harmonii. Je to dlouhý proces, ale je to jediný proces, který má pozitivní vliv na změnu člověka.
Skutečná náprava totiž nespočívá ve změně světa kolem člověka, ale ve změně samotného člověka prostřednictvím správného prostředí. Když se změní člověk, uvidíme úplně jinou generaci.
Takto lze přinést dobro do celého světa. Pouze vzděláním a pouze do té míry, do jaké jsou lidé připraveni ho přijmout. Vzděláváním směřujícím k integrálnímu člověku, k vědomému propojení s přírodou, s ostatními a se Stvořitelem. To musí být vštěpováno od raného dětství.
Co je tedy skutečný pokrok? Nejsou to kosmické lodě brázdící vesmír. K čemu by to bylo? Skutečný pokrok spočívá ve vztazích mezi lidmi a v pronikání do hloubky integrální přírody. Tam objevujeme vše. Nemusíme opouštět svou vesnici. Důležité je pochopit a rozumět tomu, co se děje, proč existujeme, kdo nás stvořil a za jakým účelem. Naplňujeme tento účel a cítíme se věční a dokonalí, tak úplní, že ani přechod ze života do smrti už není děsivý.
To je to, co opravdu chceme: vnitřní pohodu, vyrovnanost a klid. Vnější pohoda nikdy nemůže stačit, protože probouzí pouze srovnávání, závist, konflikty, revoluce a nenávist. Vnitřní pohoda nastává, když dosáhneme rovnováhy sami se sebou a s přírodou. Pak nám nic nehrozí.
Zkrátka, milionář udělal chybu. Ne proto, že měl špatný úmysl, ale proto, že zlepšil vnější podmínky, aniž by napravil vnitřního člověka.
Michael Laitman
zdroj: Mezinárodní akademie kabaly – Československo
