Kolik geniálních mozků se v průběhu dějin pokoušelo vytvořit systém vzdělávání, který by z člověka udělal „Člověka“! Platón, Aristoteles, Konfucius a Ušinskij, Makarenko a Maria Montessori… Ale jak vidíme, veškeré jejich snahy byly marné. Moderní člověk se svými morálními vlastnostmi příliš neliší od svých dávných předků.
Náš problém je, že se vyvíjíme, jako bychom tlačili před sebou vůz. Řídíme se vrozenými pudy, měníme se pod jejich vlivem a pak vidíme, že se stáváme stále horšími. A pak začneme přemýšlet, co udělat, abychom se alespoň trochu změnili k lepšímu. Naše představa o tom, co je nejlepší, ale vychází z minulých prožitých situací, nikoli z budoucích. Proto jsou všechny naše vzdělávací metody neúčinné. A ani uznávaní odborníci v oblasti vzdělávání nám nemohou nabídnout správný systém, který je vhodný pro generaci, která nyní vyrůstá a bude za několik desítek let řídit svět.
Úkolem vzdělávání by již mělo být od současnosti napravovat a odstraňovat všechny rozdíly a rozpory, které mezi námi v budoucnosti vzniknou. Je však pro nás těžké si i představit, jaký bude člověk za 30 let.
Aby bylo vzdělání skutečně efektivní, musí být jeho tvůrcem „člověk budoucnosti“. Tedy člověk, který ví, jakým směrem nás vede přirozený vývoj. Pak budeme v dnešním stavu připraveni na stav budoucí, i když ještě nenastal. Budeme vnitřně připraveni na jeho příchod.
Michael Laitman

