Včera odpoledne jsem šel po chodníku a kolem mě prosprintovala nějaká paní. Hnědý kabát sladěný s krásnou šálou, delší vlasy. V jedné ruce tašky, v druhé telefon, najednou ale zpomalila a vystřelila větu: a můžeš mi laskavě říct, jak to jako mám všechno stihnout?! A pak si dala telefon od pusy a mezi zubama procedila: do prdele!
Nevím, jestli vám vadí, když ženy mluví sprostě. Mně jo. Ale paní řekla slovo prdel měkounce, jako když mícháte švestky s teplým mákem a ono to zabublá a žblafne: pufff. Bylo vidět, že je vytočená a jede už fakt na poslední závit, přesto řekla slovo prdel měkounce. Prostě jí jenom povolily nervy, protože nezvládala další kolo hry „BUĎ TO VŠECHNO DO VÁNOC STIHNU NEBO BUDE KONEC SVĚTA“.
Když jsem byl malý, moje mamka mi říkávala: musíš všechno udělat, jak nejlíp to jde, Marečku. A já jsem opravdu dělal všechno, jak nejlíp to šlo. A kmital jsem jak kmitočet, až mě to dostalo na vysokou pozici do nadnárodní firmy a taky na okraj propasti: úplně vyřízený, vyšťavený, rozbitý. Zastavil jsem to jenom tak tak a trvalo mi čtyři roky, než jsem se zase vrátil. Jedna z věcí, která mě zachránila, byla, že mi došlo, že mamka neměla pravdu.
Rozhodně není potřeba dělat všechno.
A dokonce ani ne tak, jak nejlíp dovedu.
Musím si hlavně umět vybrat.
Nejprve co vůbec budu dělat a co ne.
A pak se prostě na některé věci vykašlat (a není to špatně).
A v tom, co budu dělat, se musím rozhodnout, jestli pojedu naplno, na půl plynu, nebo to jen tak ošolichám, aby se neřeklo.
To, co mi otevřelo oči, se jmenuje Paretovo pravidlo. Ukazuje jednu naprosto fantastickou věc. Každý celek má v sobě 20 % částic, které mají zvláštní vlastnost: ZPŮSOBUJÍ 80 % VÝSLEDKU. Zní to neuvěřitelně, ale je to tak. Takže když raketa letí na Měsíc, v prvních 20 % času spálí 80 % paliva. Ale taky například 20 % lidí, které známe, nám způsobuje 80 % pohody a dobré nálady. Kteří to jsou? Obdobně je to s blbou náladou – těch pitomců, co nás tahá do průserů, je jen 20 %. Kteří to jsou? A věřte tomu nebo ne, doma trávíme zhruba 80 % svého času pouze ve 20 % prostoru bytu. Kde to je? Podobně se pohybujeme ve městě – chodíme furt dokola po stejných trasách. Všimněte si toho. Všude hledejte Pareta. Dvacet na osmdesát.
Nakonec ho vždycky objevíte.
Vzpomínám, jak jsme připravovali oslavu sedmdesátin naší babi. Zasedla rodinná rada a rokovali jsme. Když jsme po dvou hodinách skončili a napsali seznam, bylo na něm 15 nápadů, čím bychom chtěli babi překvapit. Kristepane to je strašně moc! Co s tím? To přece nemůžeme všechno stihnout! Seděl jsem tam a ptám se: kterých 20 % překvapení způsobí 80 % radosti naší babi? Překvapené úsměvy kolem stolu. Během dvou minut jsme ze seznamu vybrali tři věci: to je přece jasné, uděláme tyhle.
A ten zbytek?
Podle toho, jak nám vyjde čas.
Náramná oslava to byla, děti moje! Děkuju vám.
Není zač babi.
A víte, co z oslavy bylo úplně nejlepší?
Víme babi, víme.
Milé vládkyně českých domácností a domovů. Vypište si na seznam, co všechno byste rády měly připraveno na Vánoce. Co všechno vám způsobuje pohodu Vánoc. A pak se zeptejte, kterých 20 % z toho seznamu způsobí 80 % vaší vánoční pohody. Například kterých 20 % cukroví se zblajzne vždycky jako první? Které dvě pohádky z deseti máte nejraději?
To si pohlídejte.
A ten zbytek?
Podle toho, jak se vám bude chtít.
Ježíšek totiž přijde, i když nejsou umyté okna (je to vyzkoušené).
Takže odpověď na otázku sprintující paní v hnědém kabátě a krásnou šálou: a můžeš mi laskavě říct, jak to mám jako všechno stihnout, by byla asi taková:
Ano, můžu.
Nikdy nedělej všechno, co tě napadne nebo co napadne ostatní.
Musíš si nejprve vybrat ty správné věci.
Musíš si umět najít těch správných 20 %.
To, co je nejdůležitější.
A to potom dělat správně.
Prostě si pohlídejte strýčka Pareta.
zdraví vás
Marek Pareto Herman
zdroj: Najděte si svého marťana
