V průběhu dějin se objevovali lidé, například sportovci jako Brumel nebo Jurij Vlasov, kteří utrpěli strašlivá zranění či nemoci, a přesto se znovu zvedli a překonali osud, který se zdál být nezdolný.
Když se v životě člověka objeví takové zkoušky, není to náhoda.
Vše, co se člověku přihodí, nakonec vstupuje do společné pokladnice kolektivní duše lidstva.
Svým osudem tito jedinci přispívají k rozvoji celého lidstva.
Co dávají lidstvu?
Zvyšují úroveň toho, co to znamená být člověkem.
Ukazují, že člověk se může povznést výš, přiblížit se Stvořiteli – zdrojové kvalitě lásky, dávání a spojení, která nás stvořila a udržuje – a odhalit větší sílu ducha. Nezáleží na tom, zda sami vědomě o Stvořiteli přemýšlejí či nikoli, a neříkám, že jsou svatí. Ale svým životem zvyšují laťku pro lidstvo a ukazují nové možnosti lidského ducha.
Zároveň nejsem zastáncem utrpení jako takového. Někteří lidé věří, že utrpení samo o sobě člověka povznáší, že by ho člověk měl vyhledávat nebo oslavovat. To je nesprávné.
Utrpení má smysl pouze za určitých podmínek.
Pokud jasně chápeme, že to, co snášíme, pomáhá nápravě nebo pokroku druhých, tj. pokud to usnadňuje cestu někomu jinému, inspiruje ho nebo posiluje, pak takové utrpení může mít hodnotu. Pokud však existuje pouze v naší představivosti, pokud slouží pouze našemu vlastnímu egoistickému pocitu hrdinství, pak nemá žádný vyšší smysl.
Když se utrpení stane příkladem, který povzbuzuje ostatní, když ukazuje, že člověk dokáže snášet a překonávat, pak přispívá k kolektivnímu pokroku lidstva.
Zároveň často mluvím o tom, že se máme vzdát před osudem a před tím, co Stvořitel zařídí. To neznamená slepou podřízenost nebo pasivitu. Znamená to, že se smíříme s tím, co před námi stojí. I když se objeví nemoc nebo těžkosti, měli bychom si říci: „To pochází od Stvořitele a musí to mít své místo na mé cestě.“
Když takto přijmeme svůj stav, něco se v nás změní.
Souhlas přináší vnitřní klid.
Přestáváme destruktivním způsobem bojovat s realitou a místo toho přijímáme to, co nám bylo dáno jako součást našeho osudu. Toto přijetí působí téměř jako analgetikum. Zmírňuje bolest, protože se již necítíme v opozici vůči tomu, co se děje.
Tento stav se nazývá odevzdání. Je to schopnost souhlasit s vládou Stvořitele, přijímat to, co přichází, s porozuměním namísto odporu, a věřím, že bychom se měli snažit dosáhnout takového stavu.
Michael Laitman
zdroj: Mezinárodní akademie kabaly – Československo
