Nerovnováha dnešního světa spočívá v hluboké absenci skutečně prožívané a opravdové lásky, která je nahrazena láskou iluzorní, sebeklamnou, podmíněnou a povrchní, ale jediným, pro co má skutečně smysl v životě žít, je právě láska…
Láska bez jakýchkoliv podmínek, s hluboce ukotvenou božskou pravdou, která by měla vyvěrat z každé duše dnešní civilizace, ale namísto toho naše životy ovládají stejné chyby, stejné pochybnosti, stejné strachy a stejně se opakující vzorce…
Jsme 5 civilizací /možná poslední/, kde předchozí 4 byly vyspělejší, než jsme my dnes, měli skvělé technologie, hojnost a dostatek všeho a zanechali nám důležité odkazy, které ale znevažujeme a využíváme jinak, než k čemu byly určeny… Ale důvodem jejich zániku byla také absence bezpodmínečné lásky, která pramení ze samotného zdroje – Vesmíru…
Naše civilizace lásku stejně tak, jako ty předchozí postrádá a tam, kde má rozsévat světlo, rozsévá temnotu, bolest, strach, zmar a zradu… Zapomínáme totiž sami uvíznutí ve své citové prázdnotě, že rovnováha mezi světlem a tmou se rodí právě z lásky… A z ní se rodí rovnováha celého světa… K rovnováze světa nedojde ale dřív, než se navzájem najdou po světě dva naprosto odlišné protiklady… Vědomá duše /prastará moudrá duše znající zákonitost kosmické moudrosti/ s duší nevědomou /negativní, se silnými temnými stránkami a uvíznutou ve hmotném světě/… Světlo totiž s tmou nikdy nebojovalo a nebojuje, ale chrání všechny ty, kteří ano…
Pokud se tyto dvě duše do sebe bezpodmínečně zamilují a zažehnou novou lásku, vznikne tak silné spojení a harmonie, aby zastavila násilí a změnila civilizaci, řítící se stále rychleji do propasti svého zániku… Vědomá duše ale duši nevědomou ničemu učit nebude…
Bude jen pozorovatelem a inspirací tím, co vyzařuje, díky které se duše nevědomá sama od svého základu a zcela svobodně a dobrovolně bude chtít změnit, protože právě pozorovatel ovlivňuje a mění pozorované, nikdy tomu nebylo naopak… Tento vztah není vztahem dvojplamenů, není ani vztahem osudovým ani vztahem za odměnu… Je to zcela nový vztah, který se zrodí z bodu 0, protože nevědomá duše /temná duše/ během své proměny pochopí, že se světlem nemusí bojovat, ale že mohou spolu žít v naprosté rovnováze… A to je skutečným smyslem a transformací tohoto světa, kde temnota stále sílí a vytlačuje světlo z lidských srdcí, z jejich vědomí…
Každý z nás ale v sobě nosí lásku… Protože duše byly s láskou a v lásce zrozené… Lásku ryzí a čistou, ale máme strach otevřít ji svá srdce, i když po ní tak zoufale toužíme, ale nedokážeme ji přijmout… A tak marně hledáme své protějšky v domnění, že přesně ten či ona jsou druhou polovinou naší duše… Ale ani to není pravda… A naše frustrace z nenalezení toho, po čem toužíme tak z lásky činí to, čím je dnes… Lásku závislou, majetnickou, povrchní, žárlivou, zraňující a zrazující, neupřímnou, nepochopenou, s křivdami, závistí a druhým lásku nepřející…
Nasazujeme si nejrůznější masky, abychom zakryli své křehké nitro a tak předstíráme, že druhé milujeme a zároveň si iluzorně namlouváme a očekáváme, že oni milují nás… Ale naše srdce i nadále zůstávají prázdná a nenaplněná s marnou touhou po ní… Ale já přesto věřím, že se podaří alespoň jedné jediné vědomé a vyvolené duši z těch několik stovek tisíc, možná milionů propojit svůj život s duší zcela protikladnou a nevědomou, a že z tohoto pouta vznikne skutečná pravá láska, která se bude jako lavina šířit dál a bude uzdravovat nejen srdce druhých, ale uzdraví i náš pozemský svět a naši planetu… A naše civilizace tak zvládne svůj nelehký úkol a bude dál pokračovat, dokud Vesmír sám nerozhodne o jejím dalším osudu…
Pavel Adam /inspirováno seriálem Vědma/
zdroj: Merlin, král čarodějů a mágů
