Mnoho lidí se na mne obrací s dotazy jak vlastně ovládnout vlastní mysl. Jak z ní udělat svého nejlepšího přítele a ne žít s vlastním nepřítelem. Protože nekultivovaná mysl je naším přirozeným nepřítelem. Neustále nás činí nerozhodnými, pochybuje, snaží se nám nutit myšlenky, které způsobují, že si nevěříme a jsme plni strachu.
Za celý den neustálého přemýšlení si produkuje stovky témat, neustále těká, je neklidná a nesoustředěná. Vytváří fikce a žije si ve „snech“. Realita jí není vlastní a jejím vlastním palivem je „kdyby“, „měla či měl bych“ a mnoho podobných neurčitých a nevýznamných postojů. Pokud se jí však vzepřete, dokáže uhodit velkou silou se svými nejlepšími „kamarády“ jako je naše ego a ješitnost. Ale přesto všechno, se naše vlastní mysl dá zkrotit. Jen to není jednoduchá cesta. Dám vám příklad na divokém koni. Když ho necháte běhat ve venkovním výběhu dlouhá léta a věnujete mu pozornost pouze sem tam, tak vás sice poslechne, ale krotký rozhodně není. Když si ho budete chtít osedlat a stát se pány situace, zřejmě mnoho nepochodíte. Takto divoký kůň vás rozhodně poslouchat nebude. Bude krotký jen do určité míry jemu vlastní. Přijde pokud mu nabídnete pamlsek. Rozhodně nebudete pány situace. A přesně takhle se chová naše mysl. A jak tedy zkrotit tohoto divokého koně ? Jak být pány situace a nenechat sebou cloumat ode zdi ke zdi ? Mé osobní zkušenosti z programu pro vedení lidí a prací s jejich myslí jsou naprosto jednoznačné. Naše mysl, která dominuje našemu životu nesmí zůstávat bez „dozoru“. Znamená to tedy, že bychom na ni měli působit správnými věcmi, postoji, okolím, správnými lidmi, stravou… Pokud za celý den přichází pouze stres, rozčarování z událostí kolem nás, nespokojenost a negace, závist, pomluvy a strachy, těžko můžeme chtít po naší mysli, aby byla pozitivní, tvůrčí, a už vůbec ne abychom my byli šťastní. Co je horší, po delším čase naše mysl tento stav vyhodnotí jako „přirozený a normální“ a už není schopna si připustit, že může existovat jiný stav. Spadli jsme do spirály, která se bude už jen prohlubovat. Čím budeme starší, tím více negací budeme produkovat. Nakonec tento nastavený program začínají vnímat malé děti kolem nás, které svou báječnou přirozenost brzy ztratí a přejdou na „lepší“ program naší mysli – negaci kterou vidí u nás jako „přirozenou a normální“. Možná by bylo na čase udělat malou jarní revizi, jak je to s vaší myslí u vás.
Všem přeji krásný zkrocený začátek týdne,
Pavel
ĎAKUJEME: