VEDOMÉ VERZUS PODVEDOMÉ EMÓCIE

zdroj: Sergej Nikolajevič Lazarev

VEDOMÉ VERZUS PODVEDOMÉ EMÓCIE

Stále dostávam takúto otázku:
„Často sa stáva, že človek je urazený, nenávidí, odsudzuje – a má vynikajúce zdravie. A vyzerá to tak, že iný človek nemá v sebe ani nenávisť ani urážky, ale je vážne chorý. Prečo sa to deje?“
Problém je v tom, že človek je viacvrstvová bytosť. Človek má pocity, emócie, myšlienky – na povrchnej, vedomej úrovni, ale existujú pocity, emócie, myšlienky – aj na hlbokej, podvedomej úrovni.

O pôste

ZDROJ:  Sergej Nikolajevič Lazarev 

Môj syn sa rozhodol postiť a pred časom mi povedal, že už dva týždne má bolesti hlavy a žiadne lieky mu nepomáhajú.“
– A je dobre, že nepomáhajú,“- povedal som. – Vždy žil slobodne, robil to, čo chcel, a tu zrazu má obmedzenia v potešeniach. Telo sa búri, nemôže prijať taký stres. Keď sa prvýkrát postíte rýchlo, musíte postupne obmedzovať potešenia bez fanatizmu – telo by si na to malo zvyknúť.

Začínejte každý den s tímto textem a váš život získá nový smysl!

Dnes jsem se probudil brzo ráno a hned jsem věděl, že tento den bude tím nejlepším v mém životě! Setřásl jsem veškeré pochyby a rozhodl se, že celý den bude sváteční. Rozhodl jsem se být vděčný sám sobě za svůj podivuhodný život, za všechna svá vítězství a úspěchy, inspiraci a požehnání a samozřejmě i za všechny těžkosti, které jsem měl. Vždyť mě jenom posilovaly!

 

Ničící slova: nevyslovovat!

 

Budeme mluvit o nástroji sebeprogramování, kterým každý den a každou minutuvytváříme sami sebe; který uplatňujeme, aniž si to uvědomujeme, a který je odpovědný za všechno, co se děje v našem životě:

– za to, jak se cítíme, jak vypadáme, jaký máme příjem;
– za vztahy s okolím, za to, nakolik jsme sami se sebou spokojeni, za … vlastně za všechno na světě.

Proč nemluvit o svých plánech

Zhubnout. Naučit se anglicky. Každé ráno si jít zaběhat. Skoro pokaždé, když si vytýčíme nějaký cíl, podělíme se o tu novinku s kamarády, rodiči nebo kolegy v práci. Oznamujeme, že hodláme dělat tohle nebo tamto. Nebo že už jsme to dělat začali. V pětadevadesáti procentech případů potom věci dopadají tak, že je nedotáhneme do konce.

Proč bychom neměli o svých plánech předem nikomu říkat? A proč nejčastěji dosáhneme těch cílů, o kterých nikdo jiný neví?