O utrpení

V průběhu vývoje lidstva roste u každého člověka touha přijímat a on stále více a více trpí, až dospěje do stavu, kdy je jednoduše nucen odhalit příčinu svého utrpení, avšak není toho schopen. Snaží se utrpení vyhnout, ale nemůže. A utrpení – jak vnitřní, tak vnější – přicházejí systematicky, obklopují ho ze všech stran, avšak…

Čo by sme mali uchovávať v tajnosti

Skúsme na svoje návyky pozrieť inak… 1. Prvým, čo by si mal človek starostlivo strážiť, sú jeho ďalekosiahle plány. Múdri radia mlčať dovtedy, kým sa zámer nenaplní. Každá myšlienka totiž v sebe nesie množstvo slabín, na ktoré možno ľahko zaútočiť a celé dielo zničiť. 2. Druhým odporúčaním múdrych je nevyzrádzať tajomstvo vlastnej dobročinnosti. Dobré skutky…

SEBELÍTOST POCHÁZÍ Z NEDOSTATKU SEBEÚCTY

Naše představa dokonalosti mění způsob, jakým sníme. Učíme se popírat a odmítat sami sebe. Nikdy neodpovídáme svým vlastním představám, nikdy nejsme dostatečně dobří, dostatečně bez poskvrny nebo dostatečně zdraví. Vždycky existuje něco, co nedokážeme přijmout nebo odpustit. Proto odmítáme své vlastní lidství; proto si nikdy nezasluhujeme být šťastní; proto neustále hledáme někoho, kdo nás bude…

DOHLEDÁNÍ PŘÍČINY NEMOCI PODLEPRAVÉ ČI LEVÉ POLOVINY TĚLA (psychosomatika)

První pravidlo při dohledávání psychické příčiny nemoci – pravidlo „rozlišuj levou a pravou polovinu těla“. Tělo je mimo jiné i zrcadlem našich myšlenek a pocitů.Když naše myšlenky i pocity jsou správné (jsou tedy odůvodněné, oprávněné a opodstatněné), tak naše tělo funguje tak, jak má a je tudíž zdravé. Když však naše myšlenky i pocity správné…

SAMOZVANÍ EMPATI – NOVÝ JAZYK MANIPULÁCIE? I.

Konečne k tejto téme napísal odborník. Nie je všetko také, ako sa na prvý pohľad môže zdať… Empatia sa dnes stala jedným z najnadužívanejších pojmov v medziľudských vzťahoch. To, čo bolo pôvodne odborným konceptom označujúcim schopnosť vcítiť sa do prežívania druhého, sa čoraz častejšie mení na slovný, sebaprezentačný štít. Pojem empatie sa používa vo verejnom…

KAREL ČAPEK: O alelidech

Alelidé, to je takový zvláštní druh lidí, kteří ke všemu, s čím se setkají, mají nějaké “ale”, nějakou svou výhradu. Jejich řeč není “ano ano” ani “ne ne”, nýbrž “ano, ale”, nebo “ne, ale”. Kdybyste jim řekli, že dvakrát dvě jsou čtyři, odpovědí vám na to pohotově a s jakousi převahou: „Ano, ale dvakrát tři,…