Na dnes…
Nevěřte všemu, co si myslíte. Nejste svými myšlenkami! Nechte starosti a negativní myšlenky jít. Namísto reagování na všechno, co si pomyslíte, se staňte nezúčastněným pozorovatelem svých myšlenek.
– Sandra Anne Taylor
Nevěřte všemu, co si myslíte. Nejste svými myšlenkami! Nechte starosti a negativní myšlenky jít. Namísto reagování na všechno, co si pomyslíte, se staňte nezúčastněným pozorovatelem svých myšlenek.
– Sandra Anne Taylor
Premýšľajme, vyberajme s kým, kde a ako trávime svoje životy…
Tenhle článek měl vlastně vzniknout už dávno. Čekal na svou chvíli v podobě hromádky dopisů, úryvků z různých vyprávění a uložených zpráv. Čekal a čekal… Snad i na to, až seberu odvahu pohlédnout pravdě do očí a přiznat si, že je vlastně taky o mě. Není náhodou taky o vás?
Lidská bytost je součástí celku vesmíru. Je však omezená v čase a prostoru. Prožívá sama sebe, své myšlenky a pocity jako něco odděleného od zbytku. Tento optický klam omezuje naše osobní touhy a lásky na několik blízkých osob. Naším úkolem je odpoutat se od tohoto vězení tím, že rozšíříme okruh našeho soucitu na všechny živé…
Filosfie Východu často ohromuje svou moudrostí. Co znamená jejích sedm pravidel čistoty? Hovoří-li o čistotě, nemá na mysli pouze čistotu těla, ale také čistotu srdce, mysli a jednání. Pro každého člověka by to měla být zcela zásadní věc, neboť čím čistší uvnitř je, tím je šťastnější.
Je to jeden nádherný deň v živote, keď je človek konečne schopný postaviť sa pred dlhé, hlboké zrkadlo svojho vlastného odrazu a uvidieť sa s ocenením, prijatím a odpustením.
(John O‘ Donohue, Cesta lásky)
Nemáš ponětí jak dlouho hledal jsem dárek, který bych ti přinesl. Žádný se nezdál být tím pravým. Jaký má smysl nosit zlato do zlatého dolu, nebo vodu do oceánu? Všechno, s čím jsem přišel, bylo jako vozit koření do Orientu. Nemělo by význam dávat ti své srdce a svou duši, protože už je dávno máš.…
Tohle známe velmi dobře všichni. Jen je v tom jedna potíž. Ani si neuvědomujeme, jak často se „kdyby“ v naší hlavě objevuje. Všechno je závislé na našem magickém kdyby. Všichni čekáme, až kdyby přijde. Ale co kdyby ono „kdyby“ nepřišlo?
Jsme dobří. Jsme dost dobří. Jsme dostateční pro život. Většina naší úzkosti a ustrašenosti pramení, jak věřím, z toho, že si neustále říkáme, jak jsme neschopni čelit světu a jeho situacím. Nathaniel Branden tomu říká „bezejmenný smysl pro bytí, které nesedí realitě“. Já jsem tady, abych vám řekla, že opravdu vyhovujeme realitě.