Všechny pravdy světa už jsou v nás a je na scestí ten, kdo je hledá někde mimo sebe; všichni jsme v podstatě buddhové, stačí se probudit, stačí najít sebe samé, a proto každý hledej sám v sobě; najdešli se – našels dharmu a jsi buddha, ať jsi kdokoli kdekoli. Mnoho cest vede na vrchol hory…
Vzpomínáte na to, když jste byli dětmi? Věci jste prostě dělali. Nikdy jste si sami pro sebe neříkali: „Jaká je relativní hodnota toho, když se naučím baseball oproti fotbalu?“ Prostě jste běhali po hřišti a hráli jste baseball a fotbal. Stavěli jste hrady z písku, hráli na babu, dávali jste hloupé otázky, hledali jste brouky, hrabali se v trávě a předstírali, že jste příšera z kanálu.
Lidé jsou stále více odváděni za pomoci médií, tisku a celkového veřejného dění sami od sebe a své podstaty. Čím větší chaos ve světě nastává, tím více se vše zvýrazňuje, aby za závoj iluze nahlédlo co nejvíce lidí a byla jim dána šance na lepší život. Čím rychleji se zvyšuje kolektivní vědomí, tím rychleji se odhaluje temnota. Je důležité neignorovat skutečnost, ale vytvořit si v sobě jasný vnitřní postoj ke všemu co vidím, vidět svět ve všech souvislostech a nezavírat oči před tím, co se nám nelíbí.
Tomu, kdo v srdci nenosí strach, se nemůže nic zlého stát.
Buddha
Milujete svou rodinu. Ale někdy je těžké s ní být, zejména s jedním či dvěma jejími členy. Jste dávající bytosti a přejete si, aby byli všichni šťastní, a udělali byste všechno, abyste svým milovaným pomohli. Ale někdy se to zdá být nemožným úkolem a zdá se vám, že jste využíváni pro svou dobrotu.
V naší mysli neustále probíhá monolog nebo určitý druh dialogu. Jak říká známá autorka Louise L. Hay, tento monolog je jedním velkým proudem afirmací. Jenže jaké jsou tyhle afirmace? A jak využíváme tento dar vlastního vnitřního hlasu? Bohužel většinou tragicky špatně nebo vůbec. Je to ale ohromná škoda.
Známkou skutočného poznávania je vždy prirodzená pokora. Človek zmĺkne v úžase pred skutočnosťou, cíti sa ako nepatrná súčasť dokonalého rádu a vie, že to, čo mu bolo odhalené, je iba ničím proti tomu, čo ešte doteraz nepozná.
~ Albert Einstein
A když rozpustíš všechna svá lpění a veškerou svojí bolest, zůstane jenom láska. A z této lásky miluješ všechno a každého, ona není osobní, tato láska je tvůj přirozený stav, tvé nejvlastnější Já. Tady není možno říct, „tebe miluji, protože ty jsi dobrý a tebe nemiluji, protože ty jsi špatný.“ Láska o tom nesoudí, láska…
